Basso continuo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Basso continuo - neboli generální bas. Užívalo se jej převážně v hudbě období baroka. Nástrojem basso continua bylo většinou violoncello s cembalem, tyto dva nástroje tvořily protiváhu melodii sólového hlasu, kterým byly většinou nástroje dechové dřevěné, smyčcové či lidský hlas. Basso continua se užívalo zejména v instrumetálních sonátách a vokálních áriích. Notace b.c. se později uváděla pouze čísly (tzv. číslovaný bas), kdy cellista hraje přesně zápis, kdežto cembalista musí vedle zapsané melodie hrát akordy, které jsou zapsané pouze čísly.
Skladatelé a významná díla:
- Carl Philipp Emanuel Bach: Sonáty pro flétnu a basso continuo
- Johann Sebastian Bach: Sonáty pro flétnu a basso continuo
- Georg Friedrich Händel: Sonáty pro flétnu a b.c., pro hoboj a b.c.
- Benedetto Marcello: 6 sonáty pro violoncello a basso continuo
- Wolfgang Amadeus Mozart: 3 chrámové sonáty pro 2 housle a b.c., Ofertorium „Internatos mulierum", „O Gottes Lamm“, „Als aus Ägypten“
- Georg Philipp Telemann: Sonáty pro flétnu a b.c., pro hoboj a b.c.
- Antonio Vivaldi: 9 sonáty pro violoncello a basso continuo
 |
Tento hudební článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej rozšíříte. |
