Cenzura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Cenzura je kontrola a omezování sdělování informací – ať už předávaných mluveným slovem, tiskem nebo dalšími formami vyjadřování. Bývá zřizována státem, náboženskou organizací, armádou, vedením firmy apod. Slouží pro udržení ideologického monopolu, uchování státního, firemního či vojenského tajemství nebo uchování hlásaných morálních principů.

Cenzura se obvykle týká veřejně sdělovaných názorů, ale v dobách nesvobody je kontrolováno i soukromé sdělování názorů. Součástí cenzury bývá i kriminalizace toho, kdo by se cenzuru snažil obejít

Cenzura je součástí praktik mocenských struktur prakticky celou lidskou historii.

S cenzurou úzce souvisí různé indexy zakázané literatury.

Slovo cenzura pochází z latinského censor, což byl úředník, která měl za úkol sčítání obyvatel a dohlížení na morálku.

[editovat] Druhy cenzury

součást zákonů – zakázaná témata jsou explicitně vyjmenována v zákoně
vojenská cenzura – má za úkol utajit činnosti, znalosti a technologie před (byť i potenciálním) nepřítelem. Je kontrolována i soukromá komunikace.
firemní cenzura - kontrola technologických tajemství před konkurencí a informací, které by mohly poškodit obraz firmy
náboženská cenzura - je omezováno šíření myšlenek, které jsou v rozporu s vládnoucím náboženstvím.
politická cenzura - je zakázáno šíření informací, které by mohly diskreditovat vládnoucí politiky
cenzura školních učebnic – podle právě vládnoucí ideologie jsou upravovány učební texty.
autocenzura - sdělované informace filtruje sám autor, nejčastěji ze strachu z postihu.

[editovat] Cenzura fotografií za období totality

Cenzura fotografií se v bývalém Československu prováděla buďto jejich retušováním, „vylepšováním“ a nebo jejich úplným zakázáním. Na snímcích se odmazávaly nepohodlné osoby nebo se např. mohl přidat jásající dav. Cenzorovi stačily malé nůžky a stříkací pistolka s barvou.

Zvláštní pozornost se věnovala fotografiím ČTK, protože její práce přebíraly domácí i zahraniční agentury. V praxi to vypadalo tak, že se člověk s pověřovací listinou ÚVKSČ dostavil do redakce ČTK, odnesl si negativy a později přinesl již upravené fotografie. Šéfredaktor ČTK poté vydal nařízení, že se smí používat jen tyto upravené snímky.

Zásahy cenzury se většinou nařizovaly ústně, proto k nim existuje jen málo dokumentace. V tehdejším Sovětském svazu byly fotografie falšovány ministerstvem vnitra, proto se předpokládá, že v Česku (resp. v Československu) je upravovala STB právě v laboratořích ministerstva vnitra. Laboratoře měly být v budově nakladatelství Orbis na Vinohradské třídě v Praze a dále v ulicích Thákurova a Majakovského (dnes Pelléova) na Praze 6. Po listopadové revoluci byly tyto prostory prohledány, našly se však již jen prázdné místnosti. Zmizel z nich archiv, vybavení i veškeré podklady.