Francesco Landini
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francesco Landini (někde též uváděn jako Landino) byl nejvýznamnějším italským skladatelem období ars nova. V datu jeho narození se materiály různí, někde je zaznamenán rok 1325, někde 1335. Italská hudba té doby byla typická svou zpěvnou melodičností, což se pro tuto provenienci stalo dlouhodobou tradicí. Současně jí charakterizovala světskost a výrazná rytmika. Střediskem hudebního dění byla především Florencie. Z hudebních forem se pěstoval hlavně světský madrigal, caccia a balatta. Francesco Landini byl velmi všestranný - byl skladatelem, vynikajícím instrumentalistou (především varhaníkem), také však filosofem a básníkem. Není bez zajímavosti, že byl od dětství slepý. Melodie tohoto skladatele jsou proti ostatním melodiím ars nova zpěvnější a užívá poměrně velké množství hudebních ozdob. Je významným představitelem tzv. trecenta (tedy italské hudby 14. století, která byla hudbou exkluzivních šlechtických a patricijských dvorů. Text býval zpravidla závislý na tvorbě soudobých italských básníků (např. Giovanni Boccaccio). Landini vytvořil ke dvěma stovkám skladeb, hlavně ballat a madrigalů se světskou tématitkou, z nichž poměrně velká část je obsahem proslulé sbírky ars nova Codex Squarcialupi. Hudba Francesca Landiniho patří k umění, které iniciovalo vznik nové epochy – renesance. Skladatel zemřel v roce 1397.