Malopolsko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Malopolsko je historická země v jihovýchodním Polsku, východně od Slezska, Sieradska a Łęczycka, jižně od Mazovska a západně od Volyně a Haliče, rozdělená dnes mezi vojvodství Malopolské, Podkarpatské, Lublinské, Svatokřížské, Mazovské, Lodžské a Slezské. Její metropolí byl Krakov. Původně se dělila na Krakovsko a Sandoměřsko, ze kterého se později vyčlenilo ještě Lublinské vojvodství (neplést s moderním Lublinským vojvodstvím!). Po sloučení polského království a litevského velkoknížectví v roce 1569 (lublinská unie) k němu pak až do trojího dělení Polska byla administrativně připojena také většina polské části Ukrajiny. Po prvním dělení Polska byla v rámci rakouského záboru jižní část původního Malopolska začleněna do nově vytvořené korunní země Haliče.
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polskanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
První historické zprávy, které o obyvatelích tohoto území máme, se váží ke knížectví Vislanů, které se zformovalo v 9.století. Za vlády mnížete Svatopluka bylo podmaněno Velkou Moravou, v polovině 10.století bylo začleněno do českého státu. Součástí hnězdenského států Polanů se pravděpodobně stalo roku 999 (druhou variantou je rok 992).
