Michail Tal
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michail Tal (lotyšsky: Mihails Tāls, rusky: Михаил Нехемьевич Таль; 9. listopadu 1936, Riga - 28. června 1992), přezdívaný Čaroděj z Rigy, byl lotyšský šachový velmistr, mistr světa v šachu (1960-1961).
Byl vělmi ctěn pro svůj romantický přístup k partiím, který se vyznačoval ostrou kombinační hrou, pro jejíž vyvolání neváhal podstupovat enormní riziko v podobě nekorektních obětí. Řada jeho fantastických kombinací byla vyvrácena, většinou se tak ale nestalo na šachovnici, kde jeho soupeři propadali panice a nezvládali logicky nastupující časovou tíseň, ale až v analýzách po partii. Tal tak byl stejně jako Lasker (který byl jeho velkým vzorem) často obviňován z toho, že má pouze štěstí, že jeho hra je jen velký bluf.
Tal byl často označován za šachový meteor či supernovu pro bleskový start z neznáma mezi světovou elitu. Poprvé se stal alespoň trochu známým po vítězství na přeboru Litvy v roce 1957, na jediný zátah pak prošel turnaji kandidátů a v roce 1960 rozdrtil v souboji o titul mistra světa legendárního Botvinnika.
Talova prohra v odvetném zápase o rok později byla všeobecným překvapením a předpokládalo se, že za to může jeho odbytá příprava, zdá se ale, že již tehdy začínal mít vážné zdravotní potíže. Očekával se nový souboj Tal-Botvinnik, ale již k němu nedošlo, neboť Tal se na dalším turnaji kandidátů zhroutil. Následné vyšetření u něj odhalilo celý komplex chorob zejména trávícího traktu. Tal se po delším léčení účastnil ještě řady dalších turnajů a zápasů kandidátů, dvakrát se znovu vážně ucházel o nový zápas o titul mistra světa (v roce 1965 podlehl teprve ve finále Spasskému a v roce 1968 v semifinále Korčnému).
Jeho hra postupně s rostoucím věkem a zhoršujícím se zdravím mírně upadala - stále ještě dokázal rozpoutat peklo na šachovnici, ale jeho organismus už nedokázal vydržet dlouhodobé vypětí a na delších turnajích a zápasech ho stále výrazněji zmáhala únava, což se projevovalo větší ochotou k remízám a selháváním v jednotlivých partiích. Nicméně až do své smrti zůstal strašlivým protivníkem, který už svou přítomností některé ze soupeřů uváděl do stavu panické hrůzy.
Hodně mu v tom napomáhal jeho „dábělský“ pohled - měl obrovské uhrančivé černé oči, ve chvílích soustředění mírně nadměrně vypoulené, které inspirovaly amerického velmistra Benköho (Talova tradičního dodavatele bodů) k prohlášení, že Tal své soupeře hypnotizuje. Jednou dokonce proti Talovi nastoupil v černých brýlích, které ho měly ochránit. Partii ovšem prohrál stejně hladce, jako drtivou většinu ostatních.
[editovat] Literatura
- Viktor Vasiljev: Petrosjan, Tal - rytíři královské hry, 1976
