Otčenáš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Otčenáš neboli modlitba Páně (podle svých prvních dvou latinských slov také Pater noster) je pravděpodobně nejznámější křesťanská modlitba.

Podle Nového zákona sdělil tuto modlitbu svým učedníkům sám Ježíš Kristus, když se ho ptali, jak se mají modlit (Matouš 6, 9–13; také Lukáš 11, 2–4).

[editovat] Text modlitby

Následují verze v různých jazycích: český text (ž v závorce v současném znění katolíci nevyslovují), pravý původní řecký text (Mt 6,9–13), kromě latinského znění bylo první podobou Otčenáše na našem území podání staroslověnské, jehož autorem je zřejmě svatý Cyril.

Český text: Otče náš, jenž jsi na nebesích,; posvěť se jméno tvé,; přijď království tvé,; buď vůle tvá; jako v nebi, tak i na zemi.; Chléb náš vezdejší dej(ž) nám dnes; a odpusť nám naše viny,; jako(ž) i my odpouštíme naším viníkům; a neuveď nás v pokušení,; ale chraň nás od zlého.; [Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.]; Amen.

Řecký text: Πάτερ ἡμῶν ὁ ἐν τοῖς οὐρανοῖς; ἁγιασθήτω τὸ ὄνομά σου·; ἐλθέτω ἡ βασιλεία σου·; γενηθήτω τὸ θέλημά σου,; ὡς ἐν οὐρανῷ καὶ ἐπὶ τῆς γῆς·; τὸν ἄρτον ἡμῶν τὸν ἐπιούσιον δὸς ἡμῖν σήμερον·; καὶ ἄφες ἡμῖν τὰ ὀφελήματα ἡμῶν,; ὡς καὶ ἡμεῖς ἀφίεμεν τοῖς ὀφειλέταις ἡμῶν·; καὶ μὴ εἰσενέγκῃς ἡμᾶς εἰς πειρασμόν,; ἀλλὰ ρῦσαι ἡμᾶς ἀπὸ τοῦ πονηροῦ.; [Ὅτι σοῦ ἐστιν ἡ βασιλεία καὶ ἡ δύναμις καὶ ἡ δόξα εἰς τοὺς αἰῶνας·]; ἀμήν.

Latinský text: Pater noster qui es in cælis,; sanctificetur nomen tuum.; Adveniat regnum tuum.; Fiat voluntas tua; sicut in cælo, et in terra.; Panem nostrum quotidianum da nobis hodie,; et dimitte nobis debita nostra,; sicut et nos dimittimus debitoribus nostris.; Et ne nos inducas in tentationem; sed libera nos a malo.; [Quia tuum est regnum, et potestas, et gloria in sæcula.]; Amen.

Staroslověnský text: Оч͠е нашь ижє ѥси на н͠бсєхъ .; да с͠титьсѧ имѧ твоѥ; да придєть ц͠рствиѥ твоѥ ·; да бѫдєть воля твоя ·; яка на н͠бси и на земли; хлѣбъ нашь насѫщьиыи ·; даждь намъ дьньсь ·; и остави намъ · длъгы нашѧ ·; яко и мы оставляємъ длъжникомъ нашимъ; и нє въвєди насъ въ напасть ·; иъ избави ны отъ нєприязни; [яко твоѥ ѥсть ц͠рствиѥ и сила и слава въ вѣкы]; аминь ·:· —

[editovat] Závěrečná doxologie

Uvedený text zaznamenává předposlední řádek (tzv. doxologie) v závorkách. To proto, že v nejstarších rukopisech se tato věta nevyskytuje a textová kritika ji nepovažuje za zcela původní. Nejstarším dokumentem, kde se věta objevuje, je Didaché z konce 1. století.

Doxologii pronášejí běžně protestanté jako součást samotné modlitby Otčenáš. Tato slova přesto pronáší při východní liturgii pouze kněz sám, v římskokatolické liturgii dnes shromáždění tuto větu pronáší společně, ač ne v souvislé modlitbě Otčenáše, ale po tzv. embolismu, který uzavírá.

[editovat] Komentáře na modlitbu Páně

Výklady této modlitby obsahují již od počátků křesťanství základní uvedení do modlitby. Neexistuje významnější křesťanský autor, který by o Otčenáši nesepsal alespoň pár poznámek. Z významných starověkých komentátorů jmenujme alespoň Tertulliana, Órigena, Řehoře Nysského, Augustina.