Samopal vzor 58
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Samopal vzor 58 | |
|---|---|
| Typ: | Samopal |
| Místo původu: | Československo |
| Historie služby | |
| Používána: | 1959—do dnes |
| Historie výroby | |
| Konstruktér: | Jiří Čermák a kolektiv |
| Základní údaje | |
| Hmotnost: | 2,91 kg |
| Délka: | 845 mm |
| Typ náboje: | 7,62x39 mm vz. 43 |
| Ráže: | 7,62 mm |
| Kadence: | 800 ran/min |
| Počáteční rychlost střely: | 705 m/s |
| Zásobování municí: | 30 nábojů |
| Hledí: | železné hledí |
Samopal vzor 58 (dále jen Sa vz. 58) je československá samočinná puška určená k ničení živé síly a lehce obrněných cílů. Pracuje na principu odebírání plynů z hlavně a může střílet jednotlivými ranami nebo dávkou. Používá náboje 7,62x39 mm vz. 43, zásobník je na třicet ran. Je ve výzbroji české a slovenské armády.
Obsah |
[editovat] Vývoj
Po ukončení 2. světové války začaly Česká zbrojovka a Zbrojovka Brno pracovat na návrhu zbraně vycházející z německé útočné pušky StG 44 Sturmgewehr a její munice 7,92x33 mm. Protože měl ale v té době větší prioritu vývoj nového samopalu (Sa 23/25), o projekt nebyl ze strany vojenské správy zájem.
Po zavedení náboje 7,62x25 Tokarev vojenská správa trvala na úpravě stávajících samopalů Sa 23/25 na munici 7,62x25 . Výsledkem byl samopal Sa 24/26, přijatý 11.6.1951 do výzbroje československé armády. V roce 1953 byly vypracovány takticko-technické požadavky na „univerzální ruční zbraň pěchoty“. Požadovala se účinná střelba na 400 m a dobrá přesnost střelby. Váha měla být max. 3,5 kg a zbraň měla být konstruována na náboj 7,62x45 mm vz. 52.
Byly vypracovány tyto projekty:
- ZK 503 (konstruktéři bratři Koučtí ze Zbrojovky Brno)
- ČZ 522 (konstruktér Jiří Čermák z České zbrojovky)
- ZB 530 (konstruktér Václav Holek ze Zbrojovky Brno)
Poté, co byl do výzbroje československé armády zaveden sovětský náboj 7,62x39 mm vz. 43 a v roce 1954 byl výzkum přesunut do Konstrukty Brno, byly vypracovány nové takticko-technické požadavky a vývoj zbraně byl roku 1956 znovu zahájen pod krycím názvem „Koště“. Hlavním řešitelem tohoto úkolu byl ustanoven Jiří Čermák. V roce 1958 byla tato zbraň zavedena do československé armády jako 7,62mm samopal vzor 58.
[editovat] Popis
[editovat] Obecně
Sa vz. 58 může střílet jednotlivými ranami nebo dávkou. Je vybaven třípolohovým selektorem/pojistkou na pravé straně těla zbraně nad spouští. Při poloze „dolů“ je zbraň zajištěna. Při poloze „dopředu“ zbraň střílí dávkou a v poloze „k sobě“ jednotlivými ranami. Je vybavena jednoduchými mířidly stavitelnými od 100 do 800 m (po 100 m krocích) a „univerzální“ dálkou označenou „U“. Zbraň střílí z přední (uzamčené) polohy závěru, zásobník je vyroben z hliníkové slitiny a není zaměnitelný se zásobníkem k AK 47.
[editovat] Hlavní části zbraně
- hlaveň
- pouzdro závěru (s pažbičkou, podpažbím, nadpažbím a krytkou pouzdra)
- závěr, skládající se ze závorníku s uzamykací závorou, zápalníku a vytahovače, z nosiče závorníku se dvěma předsuvnými pružinami a jejich vodících tyčinek, z úderníku (přímoběžného kohoutku) a bicí pružiny s vodící tyčinkou
- spušťadlo
- mířidla (muška a stavitelné hledí)
- pažba nebo skopná ramenní opěrka
[editovat] Konstrukce a princip
Pro pohon Sa vz. 58 se využívá impuls prachových plynů, odvedených z vnitřku hlavně šikmým plynovým kanálkem do plynového válce, umístěného nad hlavní. Ve válci plyny působí na píst, jehož pístnice se svým zadním koncem opírá o nosič závorníku a tak na něj impuls prachových plynů přenáší. Do přední polohy je píst s pístnicí vrácen samostatnou pružinou pístu. Přímoběžný závěr je uzamčen výkyvnou závorou nesenou závorníkem. Iniciace nábojů je mechanická, úderem zápalníku na zápalku náboje. Energii potřebnou pro iniciaci zápalky předává zápalníku přímoběžný úderník, urychlovaný vinutou bicí pružinou. Pro střelbu dávkou je spušťadlo vybaveno tzv. automatickou spouští, která vypouští úderník bezprostředně po uzamčení závěru. Konstrukce bicího ústrojí rovněž zabraňuje odpalu náboje při nedovřeném závěru. Celý závěr je do přední polohy vracen předsuvnou pružinou, umístěnou nad bicí pružinou. Nábojnici vytahuje vytahovač umístěný na závorníku a pevný vyhazovač v pouzdru zbraně (za zásobníkovou šachtou) ji vyhazuje doprava nahoru.
[editovat] Technické parametry
| Počet drážek v hlavni | 4 | |
| Stoupání drážek | 240 mm | |
| Délka hlavně | 390 mm | |
| Délka zbraně: | s pažbou nebo ramenní opěrkou | 845 mm |
| se sklopenou ramenní opěrkou | 636 mm | |
| s pažbou a bodákem | 1000 mm | |
| Šířka zbraně | 57 mm | |
| Šířka zbraně se sklopenou ramenní opěrkou | 72 mm | |
| Výška zbraně se zásobníkem | 255 mm | |
| Hmotnost zbraně: | bez zásobníku a bodáku | 2,91 kg |
| s plným zásobníkem a bodákem | 3,77 kg | |
| Hmotnost prázdného zásobníku | 0,19 kg | |
[editovat] Varianty
- 7,62 samopal vz. 58 P (pěchotní) – s pevnou pažbou
- 7,62 samopal vz. 58 V (výsadkový) – se sklopnou ramenní opěrkou
- 7,62 samopal vz. 58 Pi – s lištou na upevnění zaměřovacího infradalekohledu, tlumičem zášlehu a dvojnožkou
[editovat] Sa vz. 58 a AK 47
Na první pohled se zdá, že je Sa vz. 58 jen další kopií slavného Kalašnikova AK 47. To je ovšem omyl. Konstruktéři samozřejmě vycházeli z tehdy existujících zbraní StG 44 Sturmgewehr a AK 47, ale nejdůležitější část zbraně, tj. její vnitřní mechanizmus, je kompletně odlišný a použitý systém uzamčení závěru nebyl doposud u zbraně této kategorie použit.
Československá armáda provedla srovnávací testy mezi Sa vz. 58 a AK 47, které měly novou zbraň s osvědčeným Kalašnikovem porovnat. Bylo vybráno několik samopalů od obou typů, ty byly rozebrány a z těchto dílů byly složeny dvě „nové“ zbraně. Poté bylo z každé zbraně vystříleno 20 000 kusů munice. Za střelcem stálo několik žen, které průběžně dobíjely zásobníky. Střelec po vystřílení zásobníku dal ruku dozadu, dostal nový, nabil a pokračoval. Po každém třetím zasobníku ponořil celý samopal na chvíli do sudu s vodou, aby jej ochladil. Po skončení testu byly obě zbraně rozebrány a zjišťovala se míra jejich poškození. Obě zbraně (Sa vz. 58 i AK 47) obstály na výbornou. Za celou dobu testu se u obou vyskytla jedna závada. U Sa vz. 58 to byla prasklá vratná pružina závěru.
[editovat] Literatura
- Československé automatické zbraně & jejich tvůrci – Lubomír Popelínský (1999 Naše vojsko, Praha)
