Tomáš Pešina z Čechorodu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tomáš Pešina z Čechorodu (19. prosince 1629 – 3. srpna 1680) byl český dějepisec a spisovatel.
Od roku 1643 studoval na jezuitském gymnasiu v Jindřichově Hradci, od r. 1648 studoval v Praze. Stal se mistrem literárního umění a bakalářem teologie. Roku 1653 byl vysvěcen na kněze. Roku 1655 se stal děkanem v Kostelci nad Orlicí. Od 1657 působil jako děkan v Litomyšli. O rok později (1658) byl jmenován biskupským vikářem poloviny Chrudimského kraje.
Roku 1663 byl zvolen vyšehradským kanovníkem. Roku 1668 byl jmenován císařským radou a brzy na to i císařským falckrabětem.
[editovat] Dílo
- mapa lanšperského panství – nakreslil ji, s vyznačením národnostního složení a požadoval, aby se v českých obcích kázalo česky.
- Moravopis – pětisvazkové dílo o Moravě.
- Ucalegon Germaniae, Italiae et Poloniae Hungaria, flama belli Turcici ardens – Varování před Tureckým nebezpečím. Roku 1670 se stal generálním vikářem a krátce na to se stal děkanem.
- Phosphorus septicornis – Oslava svatovítského chrámu.
- Thesaurus in lucem procractus S. Mercurius – pojednání o ostatcích v chrámu svatého Víta.
- Mars Moravicus sive bella horrida et cruenta ..., quae Moravia hactenus passa fuit první díl této kroniky (do r. 1526) je velmi ovlivněn Václavem Hájkem z Libočan a Janem Skálou z Doubravky. Druhý díl (nebyl vydán) má mnohem větší cenu. Je zajímavé, že toto dílo je psané z velmi vlasteneckého pohledu. Považuje bitvu na Bílé hoře za velké vítězství českého národa.
Podílel se na překladu a s jeho podporou vyšlo Martyrologium aneb Pašionál svaté římské církve
