Vlaho Bukovac
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vlaho Bukovac, italsky Vlaho Faggioni (4. července 1855 Cavtat u Dubrovníka – 23. dubna 1922 Praha) byl chorvatský malíř.
Vlaho Bukovac prožil velmi divoké mládí. V jedenácti letech opuští domov a po mnoha peripetiích, procestuje celý svět. V roce 1877 zakotví v Paříži, kde se stane žákem Alexandre Cabanela, V Paříži se setkává s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Namaluje oponu pro Národní divadlo v Záhřebu. Přes Vídeň se dostane do Prahy. V roce 1903 nastupuje jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho ateliérem projde celá řada osobností mimo jiné: Emil Filla, Bohumil Kubišta, Bedřich Feigl a další).
Bukovac tvoří převážně portréty, ale nevyhýbá se ani krajinám. Původně realistický styl opouští a přes impresionismus se dostane až k pointilismu. Své obrazy signoval často velmi odlišně, a to Bukovac, Boukovatz nebo pseudonymem Andrez, v Bělehradě používá signaturu Bukovac, ale píše cyrilicí.
 |
Tento biografický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej rozšíříte. |
