Albert Camus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert Camus /alˈbɛʁ kaˈmy/ IPA [albér kami] (7. listopadu 1913 – 4. ledna 1960) byl francouzský spisovatel, publicista a filozof, významný představitel existencialismu.
A. Camus pocházel z francouzsko-španělského manželství. Narodil se a vystudoval filosofickou fakultu v Alžírsku (tehdy francouzská kolonie).
Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil, až do roku 1938 vystřídal několik zaměstnání, teprve roku 1938 se začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla roku 1940 k jeho vyhoštění z Alžíru, A. Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí (hnutí odporu). V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu.
Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Kolem roku 1950 začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem.
Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Zemřel při autonehodě.
[editovat] Dílo
A. Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života.
- Filosofické spisy
- Mýtus o Sisyfovi – 1942, motivem je mu antický mýtus o Sisyfovi, který pojal trochu netradičně - z pohledu Sisyfa. Sisyfos může být šťasten, protože valení kamene pro něj představuje radost, snahu a naději, že ho nakonec vytlačí.
- Člověk revoltující – 1951
- Beletrie
- Cizinec – 1942, v první části vypráví hlavní hrdina Mersault kronikářským způsobem svůj život – pohřeb matky, svoji lásku, atp. Pak zastřelí na pláži Araba. Stane se tak náhodou (důležitou roli hraje slunce, pražící mu do očí). Ve druhé části popisuje Mersault své uvěznění, proces a odsouzení k trestu smrti. Tyto dvě části jsou velmi odlišné stylem jazyka i stylem hrdiny, který svůj osud přijímá pasivně a jakoby se procesu neúčastnil. Společnost vlastně hlavního hrdinu neodsoudí za zastřelení Araba, ale zato, že se odmítá chovat podle předsudků společnosti - například že se v den pohřbu své matky vyspí se svou milenkou. Odmítá přijmout falešné city společnosti - je v ní tím pádem cizincem. Tento román Camuse proslavil.
- Mor – 1947, dílo je jakousi románovou kronikou. Jejíž děj se odehrává v Oranu – městě zamořeném morem. Kroniku píše jeden z hrdinů (lékař Bernard Rieux), využívá při tom zápisky intelektuála Tarraoua.
- Pád – 1956, román
- Exil a království – 1957, povídková kniha
- První člověk – vydáno posmrtně (1994), fragment textu byl nalezen na místě autonehody, při které Camus zemřel.
- Drama
- Caligula – 1938, vyšlo knižně až roku 1944. Pravděpodobně autorovo nejlepší drama. Hru o římském císaři pojal opět netradičně, Caligulu bere jako člověka, který revoltuje proti absurditě pomocí zločinů a her smrti. Nebere ho jako blázna. Proti Caligulovi vzniká vzpoura – ten se jí však směje. Hra je zaměřená proti diktátorským režimům.
- Stav obležení – 1948
- Spravedliví – 1949
- Nedorozumění
- Posedlí
- Eseje
A. Camus napsal celou řadu esejů, většina z nich je spíše filosoficky laděna, některé mají i více beletristickou podobu.
- Člověk revoltující – zde odmítl kolektivní revoluci, ačkoli uznával revoltujícího člověka. Vzpoura má být boj proti utrpení a zlu. Podle něj revoltou člověk potvrzuje svoji existenci. Tento esej (resp. odmítnutí kolektivní revoluce)byl příčinou jeho sporu s J.-P. Sartrem.
[editovat] Externí odkazy
- Albert Camus - životopis, bibliografie, kritika díla
- Biografie, bibliografie (francouzsky)
[editovat] Podívejte se také na
 |
Podobné články obsahuje: |
| Biografické články nejvýznamějších současných filozofů |
| Filozofové - analytici |
| Simon Blackburn | Ned Block | Stanley Cavell | David Chalmers | Patricia Churchland | Paul Churchland | Donald Davidson | Daniel Clement Dennett | Jerry Fodor | Susan Haack | Jaegwon Kim | Saul Aaron Kripke | Thomas Samuel Kuhn | Bryan Magee | Ruth Barcan Marcus | Colin McGinn | Thomas Nagel | Robert Nozick | Martha Craven Nussbaum | Alvin Plantinga | Karl Popper | Hilary Putnam | W. V. Quine | John Rawls | Richard Rorty | Bertrand Russell | Roger Scruton | Peter Singer | John Searle | Charles Taylor |
| Kontinentální filozofové |
| Louis Althusser | Giorgio Agamben | Roland Barthes | Jean Baudrillard | Isaiah Berlin | Maurice Blanchot | Pierre Bourdieu | Albert Camus | Hélène Cixous | Guy Debord | Gilles Deleuze | Jacques Derrida | Michel Foucault | Hans-Georg Gadamer | Jürgen Habermas | Werner Hamacher | Martin Heidegger | Michel Henry | Julia Kristeva | Jacques Lacan | Henri Lefebvre | Claude Lévi-Strauss | Emmanuel Lévinas | Benny Lévy | Jean-François Lyotard | Paul de Man | Maurice Merleau-Ponty | Jean-Luc Nancy | Antonio Negri | Paul Ricœur | Jean-Paul Sartre | Michel Serres | Peter Sloterdijk | Paul Virilio | Slavoj Žižek |
