Antonín Slavíček
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Slavíček (16. května 1870 Praha – 1. února 1910 Praha) byl český malíř.
Slavíček je vrcholným představitelem českého umění kolem roku 1900. Slavíček vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začíná tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. V pozdejších letech se setkává s francouzským impresionismem, ten jej však neovlivnil. V pozdějších pracích je patrné uvolňování stylu.
Slavíček často pobýval v Kameničkách na Vysočině. Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny.
[editovat] Život
Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka (1832-1899). Studium několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem.
8.října 1899 zemřel prof. Julius Mařák, a Slavíček byl dočasně pověřen vedením školy, ucházel se o profesuru, ale nebyl přijat. Krajinářská speciálka na pražské Akademii byla zrušena.
10.srpna 1909 byl při koupání zasažen mrtvicí. Následovala dlouhá doba léčení. Slavíček se snažil malovat levou rukou, poté se pokoušel o malá zátíší. Výsledky byl zklamán, proto 1.února 1910 zvolil raději dobrovoulnou smrt a zastřelil se.
[editovat] Příbuzenské svazky
Antonín Slavíček byl ženat s Bohumilou Brynychovou, která je častou stafáží nejen na Slavíčkových obrazech. Měli spolu tři děti - Evu, Jiřího a Jana Slavíčka (1900-1970), známého českého malíře. Jeho zetěm byl legionářský básník Rudolf Medek, známí jsou i vnukové malíř Mikuláš Medek (1926 - 1974) a politik Ivan Medek.
Vdova po Antonínu Slavíčkovi, paní Míla, která byla nucena sama se postarat o tři malé děti, se roku 1911 provdala za Herberta Masaryka, který byl rovněž malířem. Z tohoto svazku se narodili další čtyři děti: dvojčata Herbert a Anna, Tomáš, Herberta.
