Jan Masaryk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pamětní deska u Vily Osvěta

Jan Masaryk, také Jan Garrigue Masaryk, (14. září 1886 Praha – 10. března 1948 Praha) byl syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeden z nejvýznačnějších československých diplomatů první poloviny 20. století.

Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda. V únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry.

[editovat] Život a dílo

Příbuzenstvo
otec	Tomáš Garrigue Masaryk
matka	Charlotta Garrigue-Masaryková
sestra	Alice Masaryková
sestra	Eleanora Masaryková
sestra	Hana Masaryková
sestra	Olga Masaryková
bratr	Herbert Masaryk
manželka	Frances Crane Leatherbee

[editovat] Rakousko-Uhersko

Navštěvoval školy v Praze, Akademické gymnázium (maturoval 1906), a v USA (1907–13). V roce 1913 se vrátil do Čech. Za první světové války nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě (1915–18 v týlu uherského pluku na polské frontě, byl povýšen na důstojníka a vyznamenán medailí za statečnost).

[editovat] ČSR

Po ukončení války se stal čs. diplomatem, v letech 1919–22 chargé d'affaires ve Washingtonu. V letech 1920–25 osobní tajemník Edvarda Beneše, tehdy ministra zahraničních věcí ČSR.

[editovat] Londýn, USA

V roce 1925 se stal vyslancem v Londýně. V září 1938 po okupaci Sudet z této funkce rezignoval a zůstal v Londýně. V roce 1940 se stal ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády.

Pokračoval ve veřejných vystoupeních a přednáskách, zejména v Angli a USA, o nutnosti systému kolektivní bezpečnosti, nebezpečí nacismu a mezinárodního postavení Československa za války a po ní. Jako i další prominentní exulanti spolupracoval s českým vysíláním BBC "Volá Londýn". V roce 1942 obdržel doktorát práv LL.D. na Bates College, v Lewistonu, v americkém státě Maine.

Ve Velké Británii měl k dispozici londýnský apartement na 58 Westminster Gardens, ale často pobýval i v Buckinghamshire ve Wingrave, v rezidenci členů a zaměstnanců Benešovy vlády, nebo u Benešů v jejich rezidenci v Aston Abbotts.

[editovat] Poválečná ČSR

V roce 1945, 26. června, v San Francisku za ČSR podepsal Chartu Organizace spojených národů. Podílel se aktivně i na formulaci Mezinárodního paktu o lidských právech.

V roce 1946 vedl jako ministr československou delegaci na Pařížské mírové konferenci, konané od července října. V srpnu 1946 se stal prvním předsedou tehdy právě v Lucemburku založené Světové federace sdružení pro Spojené národy (World Federation of United Nations Associations, WFUNA).

Masaryk zůstal ministrem zahraničí i v poválečné, po volbách v roce 1946 komunisty dominované Národní frontě. Snažil se o udržení přátelství se SSSR, z této doby pochází i jeho – z dnešního hlediska servilní – oslavná řeč maršálovi Stalinovi. Ale zároveň byl pobouřen sovětskými mocenskými ambicemi – jako bylo i sovětské veto proti účasti Československa na Marshallově plánu.

[editovat] Osobní život

V roce 1925 se Jan Masaryk oženil s Frances Craneovou, dcerou Charlese Cranea, významného zastánce československé samostatnosti. Bezdětné manželstvi skončilo během pěti let. Masaryk se dlouho stýkal s Američankou Marcií Davenportovou. Po odchodu do exilu se měli vzít v Londýně, kam za ní měl odcestovat.

[editovat] Únor 1948 a smrt

Pamětní tabule a kytice pod oknem Černínského paláce v místech, kde byl nalezen mrtvý Jan Masaryk

Při únorové krizi odmítl rezignovat spolu s ostatními nekomunistickými členy Gottwaldovy vlády. Na venek vystupoval konstruktivně, pronesl i několik provládních prohlášení. V soukromí ale rezignoval a přemýšlel nad odchodem do dalšího exilu.

10. března byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu. Jeho smrt je dodnes záhadou. Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl.

Policejní vyšetřování ukončené roku 2004 dospělo k závěru, že se jednalo o vraždu. To je v souladu s přesvědčením veřejnosti i mnohých historiků, že Jan Masaryk byl zavražděn komunisty, aby jim nepřekážel v nové vládě. Také se Moskvě v červenci 1947 jako jediný Stalinovi postavil, což už by samo o sobě postačovalo k jeho „likvidaci“.

[editovat] Citát

„Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“ (po návratu z Moskvy v červenci 1947)

[editovat] Bibliografie

Úsměvy Jana Masaryka, Melantrich, Praha 1969
Vladimír Vaněk: Jan Masaryk, Torst, 1994, ISBN 80-85639-30-0
J. Havel: Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty, Vizovice 1998
Pavel Kosatík, Michal Kolář: Jan Masaryk – Pravdivý příběh, Mladá fronta, Praha 1998, ISBN 80-204-0736-7
Petr Kettner, I. M. Jedlička: Proč zemřel Jan Masaryk?, Horizont, Praha 1990, ISBN 80-7012-035-5
Marcia Davenportová: Jan Masaryk – Poslední portrét, Panorama, Praha 1991, ISBN 80-7038-251-1
Viktor Fischl: Hovory s Janem Masarykem, Mladá fronta, Praha 1991, ISBN 80-204-0222-5
Antonín Sum: Otec a syn – Tomáš Garrigue a Jan Masarykové ve vzpomínkách přátel a pamětníků, Pragma, Praha 2000, ISBN 80-7205-812-6
Robert H. B. Lockhart: Jan Masaryk – Osobní vzpomínky (překlad Petr Honzík), Vladimír Kořínek, 2003, ISBN 8090318428
Ladislava Kremličková (ed.): Jan Masaryk – úvahy o jeho smrti, edice Svědectví, ÚDV, Praha 2005 (1. vyd., neprodejné), ISBN 80-86621-10-3, PDF (18MB)

[editovat] Podívejte se také na

České sdružení pro Spojené národy, ČSSN (United Nations Association of the Czech Republic, Czech UNA) [1]
Cena Jana Masaryka Gratias agit (Cena Jana Masaryka)
Pamětní medaile Jana Masaryka Pro Amicitia Inter Nationes (Medaile Jana Masaryka, Čestná medaile Jana Masaryka)