Jan Zhořelecký
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Zhořelecký (22. června 1370 Praha – 1. března 1396 Neuzelle) byl braniborský markrabě (1373), vévoda zhořelecký (1376), pán Nové Marky (1378), z dynastie Lucemburků.
Jan byl druhým synem císaře Karla IV a Alžběty Pomořanské. Jeho manželkou byla Richardis, dcera švédského krále Albrechta II. Meklenburského, se kterou se oženil 10. února 1388 v Praze a s níž měl dceru Elišku. V závěti z roku 1376 Karel IV. Janovi přiřkl Zhořelecko a část braniborské marky.
Za vlády nevlastního bratra Václava IV. jej výrazně podporoval v boji proti moravskému markraběti Joštu Lucemburskému a panské jednotě ve snaze o uchopení moci ve státě.
[editovat] Osvobození krále
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| otec | |
| matka | |
| bratr | |
| nevlastní bratr | |
| sestra | |
| manželka |
Richardis Meklenburská
|
| dcera |
Eliška Zhořelecká
|
| strýc | |
| bratranec | |
| bratranec | |
| bratranec | |
8. května 1394 byl král Václav IV na cestě z hradu Žebrák do Prahy zajat oddílem panské jednoty.
Václav IV byl uvězněn na Pražském hradě. Jan Zhořelecký odmítl návrh Jošta Lucemburského, aby se připojil k jeho snaze o převzetí moci a začal nejprve politicky a pak i vojensky usilovat o královo osvobození. V Kutné Hoře, kterou Jan ovládal, zformoval početný vojenský oddíl a s ním vyrazil napomoc králi ku Praze. Bez větších problémů obsadil Staré i Nové město, kde jmenoval nového královského podkomořího a dosadil nové konšely. Markrabě Jošt a členové vzbouřené pražské jednoty však již mezitím opustili Prahu a odvedli i zajatého krále Václava, kterého pak věznili na hradech Příběnice a Krumlov a posléze i na hradě Wildberg v Horních Rakousích, na území Joštova spojence vévody Albrechta III. Habsburského. Jan Zhořelecký se poté s pomocí pomořanského vévody Svantibora vydal na vojenské tažení proti panské jednotě do jižních Čech. Ačkoliv měl výraznou vojenskou převahu, musel z důvodu nedostatečného zásobení potravinami uspěchaně vyjednat s panskou jednotou propuštění krále Václava IV. za značně nevýhodných podmínek. Jako protihodnotu za propuštění krále, panská jednota požadovala vydání významných hradů Křivoklátu, Karlštejna, Žebráku a Zvíkova a dále stříbrné doly v Kutné Hoře. Do doby převzetí moci na těchto hradech požadovala panská jednota Jana Zhořeleckého jako rukojmí.
[editovat] V nemilosti
Po propuštení vězněného krále začíná Jan Zhořelecký upadat v královu nemilost, zejména z důvodu personálních změn, které vykonal v Praze. Král Václav se nemínil nikterak podílet na splácení Janových dluhů vzniklých vydržováním mocného vojska zformovaného pro královo osvobození.Těžká finanční tíseň a politická neprozíravost a ústupnost krále Václava přivedla Jana Zhořeleckého k postupnému odklonu od Václava IV. a ke sblížení se s jeho dřívějším protivníkem - panskou jednotou. V lednu 1394 mu král Václav IV. odňal úřad zemského hejtmana.
Zadlužený Jan se uchýlil do kláštěra Neuzelle, kde za podivných okolností ve věku dvaceti pěti let zemřel. 29. února 1396 zcela zdráv ulehl ke spánku a ráno byl nalezen mrtev. Podezření, že byl otráven, ovšem nebylo dokázáno.
