Josef Voleský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef Voleský (13. února 1895 Litomyšl – 18. listopadu 1932 tamtéž) byl český malíř.

Učil se litografem a tiskařem u Josefa Dmycha v Litomyšli (1910-14), AVU v Praze (1918-25, 1918-20 všeobecná škola V. Bukovac, V. Nechleba a J. Obrovský, 1920-25 speciální škola V. Nechleby). - Čl. Sdružení výtvarníků v Praze. Známý je nejvíce jako portrétista, ke sklonku života se věnoval také tvorbě zátiší, ztvárnění sociálních témat a zejm. malbě krajin. Již jako učeň portrétoval litomyšlské měšťany, aby si zajistil potřebný obnos ke studiu na AVU, kam byl přijat po předložení obrazu Portrét matky (1918), který je již plně vyzrálým dílem. Příslušnost ke škole V. Nechleby nadlouho ovlivnila jeho tvorbu, přiklonil se k portrét. malbě temnosvitného ladění (Velký autoportrét, 1923, Půlakt, 1924). Teprve ve 2. pol. 20. let se díky svým cestám do zahraničí (1925 Itálie, 1927 Paříž) začal vyrovnávat se soudobým uměním. Důležitý mezník pro malíře představoval rok 1925, kdy v důsledku otcovy smrti vytvořil dva silně expresivní obrazy naplněné munchovskou tragikou (Nemocný, U lože umírajícího). Vliv dobového umění je patrný zejména na V.-ého podobiznách, procházejících ve zmiňovaných letech zřetelným vývojem. Posun již spatřujeme v podobiznách z r. 1927 (Portrét paní L. Zavřelové, Portrét MUDr. F. Laška), které se zbavují temnosvitu a soustřeďují se na vyjádření psychiky zobrazené figury, jež je umístěna na plochém, monochromním pozadí. Jeho dvě plátna Podobizna dívky v bílém a Portrét hocha (Jiří Sladkus) vytvořená následujícího roku, souznějí s vlnou postkubistického neorealismu. Vrcholnými díly jsou pak Antonín Sova (1928) a Božena Němcová (1930). Tyto ideální podobizny představují syntézu prvků užitých v předchozích portrétech. Na obrazech V.-ého je patrný vliv umělců z okruhu UB, jak v pojetí krajiny (Božena Němcová), tak i tematicky (Kopání brambor, asi 1929, Zátiší s chlebem, asi 1926-28, V podvečer, 1930). Roku 1929 téměř opustil dosud dominující portrétní tvorbu a začal se věnovat zátiší (Kosatce, 1930), zejména však krajinomalbě (Jiráskovo údolí, 1930). V r. 1930 pro sebe objevil ves Březiny u Poličky, kde vznikly silně melancholické krajiny (Drašarův hřbitůvek v Březinách, 1930, Splav, 1931). V.-ého tvorba je osobitým příspěvkem k doznívajícím neorealistickým tendencím v českém umění. - SV: 1923 Gymnázium, Litomyšl (spolu s V. Martínkem); 1930 Smetanův dům, Litomyšl; 1933 Měst. obrazárna, zámek, Litomyšl - 15. 6. otevřena síň J. V.; 1945 Topičův salon, Praha (spolu s E. Bržezinským); 1945 Měst. obrazárna, zámek, Litomyšl; 1962 zámek, Litomyšl; 1995 SGVU Náchod; 2005 Městská galerie, Litomyšl. - KV: 1927 Výstava obrazů z Litomyšlska, zámek, Litomyšl; 1929 Krajinská výstava východních Čech, Litomyšl; 1931 Sdružení výtvarníků, Praha; 1943 I. litomyšlský výtvarný salon, Smetanův dům, Litomyšl; 1965 XXV. východočeský umělecký salon, Polička. - Z: Městská galerie Litomyšl, Regionální muzeum Litomyšl, soukromé sbírky.

L: J. Páta, O umění v Litomyšli a na Litomyšlsku. Úvahy a doklady. Od Trstenické stezky 11, 1931-32, č. 7-8, s. 97-128 (o V. s. 123-25). - J. Vaňásek, J. V., Od Trstenické stezky 12, 1932-33, č. 5, s. 81-85. - Sborník výtvarného umění SV 34. Praha 1934, s. 45-50, 72-79. - A. Birnbaumová, J. V. Praha 1946. - Toman 2, s. 663. - J. Kapusta st., Tvůrčí cesta malíře J. V. Litomyšl 1967. - J. Kapusta ml., J. V., obrazy. SGVU v Náchodě, Náchod 1995. – T. Nekvindová, K životu a dílu malíře J. V. (1895-1932), in: I. ročenka Městského muzea Česká Třebov 2004, s. 61-91 - Terezie Nekvindová, Josef Voleský (1895-1932) (katalog výstavy) Městská galerie Litomyšl 2005.

Tento biografický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej rozšíříte.