Kalmarská unie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Tento článek náleží k sérii článků o Skandinávii. |
|---|
| Geografie |
| Období Vikingů |
| Unie |
|
| Historie |
|
| Sport |
Romantická ilustrace z 19. století.
Kalmarská unie je označení pro personální unii dánského, norského a švédského království v letech 1397 až 1523.
Kalmarská unie vznikla roku 1397 rozhodnutím šlechtického sněmu v jihošvédském městě Kalmar, které podnítila královna Markéta I. Dánská. Královna, která spojila ve svých rukou vládu ve všech skandinávských zemích (součástí norského království byl Island, švédského království Finsko), neměla legitimního nástupce a proto adoptovala svého synovce, pomořanského vévodu Erika. Kalmarský sněm ho uznal za svého panovníka a nechal korunovat králem. Předpoklady pro sjednocení skandinávských zemí se vytvořily během 14.století. Patřila mezi ně etnická a jazyková blízkost obyvatel, příbuzenské a majetkové vztahy, kterými se propojily šlechtické rody, ekonomické vazby, a v neposlední řadě snaha čelit rostoucímu vlivu hanzy. Kromě toho stavové doufali, že personální unie přispěje k zachování jejich privilegií, neboť panovník se zaváže zachovávat stávající zákony jednotlivých zemí.
Kalmarská unie existovala formálně do roku 1523, fakticky se již roku 1448 odtrhlo Švédsko. Švédové si zvolili vlastního panovníka Karla VIII. Knutssona, zatímco Norové přijali dánského krále Kristiána I. Oldenburského. Později se vytvořila ve Švédsku zvláštní situace. Část unionistické šlechty sice uznala za svého panovníka dánského a norského krále Jana I., ale království fakticky spravovali regenti z dynastie Sture, kteří Janovi permanentně bránili ve vstupu do země. Král se marně snažil obnovit Kalmarskou unii. Za jeho nástupce Kristiána II. se Švédsko osamostatnilo definitivně a Kalmarská unie se rozpadla.
