Kilián Ignác Dientzenhofer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kilián Ignác Dientzenhofer (1. září 1689 Praha – 12. prosince 1751 Praha) byl český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka, pátý syn stavitele Kryštofa Dientzenhofera.

Navštěvoval jezuitské gymnázium na Malé Straně, po jeho ukončení studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku. U svého otce se vyučil stavitelství a kolem roku 1707 odešel na zkušenou do ciziny, zejména do Vídně, kde se seznámil s barokní tvorbou architekta Johanna Lukase von Hildebrandta. Byl ovlivněn také F. Borrominim a rovněž stavitelem J. B. Santinim-Aichlem, v pozdní fázi své tvorby spolupracoval se svým zetěm A. M. Luragem.

K jeho zákazníkům patřila šlechta a církevní instituce.

[editovat] Realizované stavby

Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí

kostel sv. Mikuláše na Malé Straně: kupole

[editovat] V Praze

konvent s prelaturou benediktinského kláštera v Břevnově (kolem 1717)
Letohrádek Michny z Vacínova, později zvaný Vila Amerika na Karlově (1717–20)
Kostel sv. Jana Nepomuckého a klášter voršilek na Hradčanech v Kanovnické ulici (1720–28)
Stavba hlavního průčelí Lorety v Praze (1723; není znám autor plánů)
Zrcadlová kaple Klementina (1724) foto
Rozšíření Vojtěšky při klášteře v Břevnově (1724–26)
Dům U Zlatého jelena v Tomášské ulici čp. 26 (1725–26)
Barokní přestavba kostela sv. Tomáše na Malé Straně (1725–31)
Kostel Panny Marie u Alžbětinek Na Slupi (1725)
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce ve Vyšehradské ulici (1730–39)
Chrám sv. Cyrila a Metoděje na Zderaze v Resslově ul. (1730–40)
Stavba kostela sv. Bartoloměje v Bartolomějské ulici na Starém Městě (do 1731)
Invalidovna v Karlíně (1731–37) byla jeho nejrozsáhlejší světskou stavbou
Benediktinský klášter s kostelem sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí (1732–35)
Dostavba kostela sv. Mikuláše na Malé Straně (1737–51), zejména kněžiště a velkolepá kupole. Šlo o jednu z nejdůležitějších jezuitských zakázek. Před tím na kostele pracoval jeho otec Kryštof.
Vilu později zvanou Portheimka na Smíchově (1725) postavil pro svou rodinu
Piccolominiho palác (později Sylva Taroucca) Na Příkopě 10 (1743–51) byl jednou z posledních jeho staveb, jediná palácová stavba, kterou navrhoval

[editovat] Mimo Prahu

Poutní kostel Narození Panny Marie v Nicově u Plánice na Klatovsku (1721)
Stavba kostela sv. Hedviky a kláštera pro benediktinské opatství ve Wahlstattu v pruském Slezsku v letech (1727–31)
Kostel Všech svatých v Heřmánkovicích na půdorysu protáhlého osmiúhelníku (1722–26)
Kostel sv. Anny ve Vižňově (1725–27)
Stavba kostela v Otovicích (1725–26)
Kostel sv. Markéty v Šonově (1726–30)

Kostel sv. Markéty v Šonově

Kaple Panny Marie na Hvězdě u Křinic (1732–33)

Kaple Panny Marie na Hvězdě u Křinic v Broumovských stěnách

Kostel sv. Máří Magdaleny v Božanově (1733–38)
Kostel sv. Prokopa v Bezděkově u Police (1724–27)
Kostel sv. Vojtěch v Počaplech (do 1726)
Kostel Sv. Magdaleny (Karlovy Vary), 1729–1730

Kostel sv. Magdaleny v Karlových Varech

Stavba kostela sv. Václava a konventu benediktinského kláštera v Broumově (1726–33)
Dokončení klášterních budov v Kladrubech u Stříbra po smrti architekta Jana Santiniho-Aichela (do 1732)
Kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1734–38)
Klášter voršilek v Kutné Hoře (1735)
Stavba děkanství a návrh kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích (po 1745)
Práce pro benediktiny v Sázavě (po 1747)
Kostel sv. Františka Xaverského v Opařanech (1732–35)
Kostel sv. Klimenta v Odoleně Vodě (1733–35)
Kostel Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě (1733-1735)
Kostel sv. Petra a Pavla v Březně (po 1737)
Klášterní kostel a konvent v Dolním Ročově (1746–50)
Kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách u Blatné (1748–49)