Mezinárodní vesmírná stanice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Mezinárodní vesmírná stanice | ||||
|---|---|---|---|---|
 Znak Mezinárodní vesmírné stanice |
||||
| Údaje o Mezinárodní vesmírné stanici | ||||
| Posádka: | 2 | |||
| Perigeum: | 352.8 km | |||
| Apogeum: | 354.2 km | |||
| Doba oběhu: | 91.61 minut | |||
| Sklon dráhy: | 51.64˚ | |||
| Obletů Země za den: |
15.72 | |||
| Start prvního modulu (Zarja): |
20. listopad 1998. | |||
| Hmotnost: | 183,283 kg | |||
| Obytný objem: | 425 m³ | |||
| Tlak vzduchu: | 1013 kPa | |||
| Plán | ||||
|
||||
| Mezinárodní vesmírná stanice | ||||
Mezinárodní vesmírná stanice (anglicky International Space Station ISS, nesprávně Alpha) je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První stálá posádka na ni vstoupila 2. listopadu 2000 a od té doby se každých 6 měsíců posádky mění.
Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) je společný projekt pěti kosmických agentur:
- NASA (Spojené státy americké)
- Ruská kosmická agentura (Rusko)
- Japonská kosmická agentura (Japonsko)
- Kanadská kosmická agentura (Kanada)
- Evropská kosmická agentura (účastní se 10 z jejích členů; nepodílí se : Rakousko, Velká Británie, Irsko, Portugalsko a Finsko; Řecko a Lucembursko vstoupili do ESA později).
Brazilská kosmická agentura (Brazílie) se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Italská kosmická agentura podobně má oddělané smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jíchž je Itálie také plným účastníkem).
Vesmírná stanice je na oběžné dráze kolem Země ve výšce okolo 360 km, tento typ dráhy se obvykle nazývá nízká oběžná dráha. Oběhne Zemi jednou za 92 minut. Na oběžné dráze je od vypuštění modulu Zarja 20. listopadu 1998.
V mnoha ohledech ISS reprezetuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic: ruský Mir 2, americkou stanici Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice se ke stanici připojí evropský modul Columbus a japonský Experimentální modul. Stanice je dnes zástupce trvalé přístomnosti člověka ve vesmíru. Je trvale obydlena alespoň dvoučlenou posádkou od 2. listopadu 2000.
Dopravu na stanici a zpět zajišťují hlavně transportní pilotované kosmické lodě Sojuz , automatické nákladní kosmické lodě Progress a raketoplány,. Od zastavení letů raketoplánů po havárii Columbie byla zastavena další výstavba, pro kterou je nutné vynášení dalších části právě raketoplány.
Obsah |
[editovat] Historie
Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží. Roku 1991 se k plánu výstavby připojili Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA). K nim se roku 1993 připojilo Rusko a stanice se začala nazývat Alpha. Rok 1995 lze považovat za počátek přípravy na výstavbu. V letech 1995-98 se uskutečnilo 9 zkušebních spojení s vesmírnou stanicí Mir, při kterých se trénovalo připojování a výměny posádek.
Plánovaný start prvního modulu Zarja byl zpožděn opět finančními problémy, a proto byl raději celý zaplacen americkou stranou. Dne 20. listopadu 1998 odstartovala raketa Proton se zmiňovaným modulem Zarja. Stavba ISS byla zahájena. O 16 dní později se se Zarjou setkal raketoplán Endeavour a ve svém nákladovém prostoru k ní připojil modul Unity.
Modul Zarja původně sloužil pro zajišťování telekomunikačních služeb a řízení letu. Později by měl složit především jako skladovací prostor a zásobník. Modul Unity slouží jako křižovatka modulů. Může k němu být připojeno až 6 dalších modulů.
Již vypuštěné moduly nebyly schopny udržet potřebnou dráhu a byly nutné časté korekce. Čekalo se na dalším plánovaný modul - ruská Zvezda. Opět finanční potíže způsobily zpoždění jejího vypuštění a tím i pokračování ve výstavbě. Modul byl vypuštěn až 12. července 2000 a připojen k modulu Zarja, aby tvořil základ ruské části stanice.
Tento servisní modul slouží jako dočasný obytný prostor a zajišťuje dodávky elektrického proudu, telekomunikaci s pozemními středisky a korekce dráhy.
Již 31. října 2000 mohla stanici navštívit první stálá posádka. Její hlavní náplní bylo zabydlení stanice. Kosmonauti dále vybalovali uložené zásoby a zařízení. Museli se také připravit na přijetí raketoplánu Atlantis s novým modulem Destiny. Tento modul byl připojen 10. února 2001 k modulu Unity a po několika dnech se raketoplán vrátil na Zem.
Modul Destiny je hlavním centrem vědeckých experimentů na stanici. Kosmonauti oživili modul a dále čekali na raketoplán Discovery, který 10. března přivezl novou posádku a nákladní modul Leonardo. Raketoplán modul plný odpadu odvezl zpět spolu s první posádkou. Další důležitou součást je kanadský robotický manipulátor (Canadarm2, Kanadská ruka), který přivezl raketoplán Endeavour 16. dubna 2001. Robotický manipulátor je dlouhý 17,6 m, slouží k přemisťování lidí i nákladu podél příhradové konstrukce.
[editovat] Budoucnost
Ke stanici by měly být postupně připojen japonský a evropský experimentální modul a venkovní plošina. Plánovaný obytný modul pro 6 kosmonautů a záchranný návratový člun by měl být z finančních důvodů zcela zrušen nebo alespoň výrazně zlevněn. Pro všechny moduly bude potřeba mnoho energie, která se bude získávat z fotovoltaických článků na 108 metrů dlouhé příhradové konstrukci.
[editovat] Vlastnictví stanice
Stanice není vlastněná nikým jako celek, každý moduly stanice je výhradně vlastněn jediným partnerem. Kromě toho jsou smlouvy o využívání jednotlivých částí složitější. NASA pokytuje 2,3 % veškerých svých částí na stanici Kanadské kosmické agentuře. Čas posádek na stanici, elektrickou energii ze solárních panelů a telekomunikační služby pokytuje NASA v poměru 12,8 % pro JAXA, 8,3 % pro ESA a 2,3 % pro CSA.
[editovat] Stavba stanice
Stavba stanice bude vyžadovat více než 50 montážních a dalších letů. Z tohoto počtu by měly 39 obstarat raketoplány a přibližně 30 letů nákladní lodě Progress. Kvůli zrušení letů raketoplánu po havárii raketoplánu Columbia po letu Discovery, který ukázal, že všechny problémy nebyly odstraněny, dochází ke zpoždění ve výstavbě.
[editovat] Již vypuštěné moduly (v pořadí, v jakém byly připojeny)
- Zarja (Заря, funkcionalno-gruzovoj blok, FGB, функционально-грузовой блок, ФГБ) (vypuštěný Ruskem, vlastněn NASA)
- Unity (Node 1)
- Zvezda (Звезда, servisnyj modul, сервисный модуль, СМ)
- laboratorní modul Destiny
- přechodová komora Quest (Joint Airlock)
- stykovací modul Pirs (Пирс, stykovočnyj modul, стыковочный модуль-1, СМ-1)
[editovat] Dočasně připojitelné pro doplňování zásob
- přetlakový transportní modul (MPLM) - jsou vyrobeny tři, používá se vždy jen jeden, který je vynesen raketoplánem v nákladovém prostoru
[editovat] Další důležité součásti
- příhradová kontrukce tvořící kostru stanice (ISS Truss)
- fotovoltaické (solární) panely
- mobilní servisní systém (součástí je servisní robotické rameno - Canadarm2)
- kosmická loď Sojuz sloužící jako provizorní záchranný prostředek
| Pilotované vesmírné programy vlády USA |
| Současné: Space Shuttle | ISS (mezinárodní) | Crew Exploration Vehicle (projekt) |
| Ukončené: Mercury | X-15 (suborbitální) | Gemini | Apollo | Skylab | Sojuz-Apollo (se SSSR) | Shuttle-Mir (s Ruskem) |
| Zrušené: MISS | Projekt Orion | X-20 Dyna-Soar | Manned Orbiting Laboratory | Freedom (nyní ISS) | Orbital Space Plane |
| Sovětské a ruské vládní pilotované vesmírné programy | ||
| Současné: Sojuz | ISS (společný) | Kliper (projekt) | ||
| Ukončené: Vostok | Voschod | Saljut | Sojuz-Apollo (společný) | Mir | ||
| Zrušené: Zond (měsíční Sojuz) | raketa N-1 | Spiral | Almaz (začleněný do programu Saljut) | Buran |
[editovat] Externí odkazy
