Nadia Comaneciová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Olympijské medaile | |||
|---|---|---|---|
| zlatá | LOH 1980 | gymnastika - kladina | 19.80 |
| zlatá | LOH 1980 | gymnastika - prostná | 79.275 |
| zlatá | LOH 1976 | gymnastika - bradla | 19.95 |
| zlatá | LOH 1976 | gymnastika - kladina | 19.875 |
| zlatá | LOH 1976 | gymnastika - víceboj | 20.00 |
| stříbrná | LOH 1980 | gymnastika - víceboj | 79.075 |
| bronzová | LOH 1976 | gymnastika - prostná | 19.75 |
Nadia Elena Comaneciová (v rumunské verzi jména Comăneci, v anglické Comaneci) (12. listopadu 1961) je gymnastka rumunského původu, držitelka pěti zlatých olympijských medailí a první gymnastkou, která obdržela v olympijském závodu nejvyšší možnou známku 10. Je považována za jednu z největších atletek 20. století a jednu z největších světových gymnastek všech dob.
Comaneciová se narodila v Onesti (později Gheorghe Gheorghiu-Dej, nyní opět Onesti) v Rumunsku. Její rodiče Gheorghe a Stefania-Alexandrina Comaneciovi ji pojmenovali po Naděždě („naděje“), hrdince ruského filmu.
Na národní úrovni poprvé soutěžila v rámci Rumunska v roce 1970, jako členka týmu svého rodného města. Od raného mládí byla trénována Bélou Károlym a jeho ženou Martou, kteří později uprchli do Spojených států a stali se trenéry mnoha velkých amerických gymnastek. V roce 1975 jako třináctiletá zažila Comaneciová první velký úspěch na Mistrovství Evropy v norském Skien, kde vyhrála 3 zlaté medaile a jednu stříbrnou. Na předolympijské soutěži v Montrealu v témže roce získala titul ve víceboji. Téhož roku ji americká agentura Associated Press označila jako „Atleta roku.“
Ve čtrnácti letech se Comaneciová stala hvězdou olympijských her v roce 1976 v quebeckém Montrealu. Nejenže se stala první gymnastkou na olympiádě, která obdržela nejvyšší možnou známku 10 (což zopakovala ještě 6×), ale vyhrála také 3 zlaté medaile (víceboj jednotlivkyň, kladina, bradla), stříbrnou (víceboj družstev) a bronzovou (prostná cvičení). Doma jí její úspěch přinesl jmenování Hrdinkou socialistické práce a byla nejmladším Rumunem, který obdržel toto ocenění. Před Montrealem dosáhla Nadia 19 maximálních známek.
V roce 1977 Comaneciová úspěšně obhájila svůj evropský titul ve víceboji, rumunský tým však kontroverzně odstoupil v závěru soutěže na protest proti bodování. S nadváhou a mimo formu se Comaneciová ukázala na Mistrovství světa v roce 1978. Pád na bradlech ji v závěru odsunul na 4. místo, ale na kladině titul obhájila.
Roku 1979 opět štíhlá Comaneciová vyhrála svůj třetí evropský titul za sebou (a stala se prvním gymnastou mezi muži i ženami, kterému se to podařilo). Na Mistrovství světa v prosinci Comaneciová po povinných sestavách vedla, ale byla hospitalizována ještě před nepovinnou částí týmové soutěže kvůli otravě krve ze sečné rány na zápěstí způsobené sevřením její kovové přezky. Navzdory příkazům lékařů opustila nemocnici a soutěžila na kladině, kde byla ohodnocena známkou 9,95. Její výkon pomohl Rumunkám získat první týmovou zlatou medaili.
Zúčastnila se také Letní olympiády v roce 1980, kde se ve víceboji umístila druhá po Jeleně Davidovové. Nadia ve své knize Letters To A Young Gymnast popisuje tuto porážku slovy „Ten den podala Jelena prostě lepší výkon“. Udržela si svůj olympijský titul na kladině, dělila se o zlatou medaili na prostných cvičeních a rumunský tým skončil druhý.
Krátce po těchto hrách Comaneciová ukončila svou sportovní kariéru. Její poslední velký závod byly Světové univerzitní hry v Bukurešti roku 1981, kde vyhrála 5 zlatých medailí. Vyskytly se však nedoložená tvrzení o podjatosti části hodnotících, protože jich byla polovina zajištěna rumunskou stranou. Mezi lety 1984 a 1989 byla členkou Rumunské gymnastické federace a pomáhala trénovat rumunské juniorské gymnastky. V listopadu 1989 uprchla do Spojených států. Comaneciová strávila většinu času cestováním a propagací výrobků pro gymnastky, spodního prádla žokejů, výrobků pro aerobic a dokonce i předváděním svatebních šatů. V roce 1994 se zasnoubila s americkým gymnastou Bartem Connerem a poprvé od svého útěku se vrátila do Rumunska. V dubnu 1996 se Comaneciová a Conner v Rumunsku vzali.
V roce 1999 se Comaneciová stala prvním atletem pozvaným do Organizace spojených národů, aby svým projevem zahájila Mezinárodní rok dobrovolníků 2000. V současné době je zaměstnána gymnastikou a charitní činností po celém světě. Ona a její muž vlastní Gymnastickou akademii Barta Connera, firmu Perfect 10 Production Company a několik obchodů se sportovním náčiním a dále je redaktorkou časopisu International Gymnast Magazin.
Od 29. června 2001 je naturalizovaným občanem Spojených států.
Comaneciová je místopředsedkyní představenstva Hnutí speciálních olympiád, čestnou prezidentkou Rumunské gymnastické federace, čestnou předsedkyní Rumunského olympijského výboru, Velvyslankyní sportů Rumunska, víceprezidentkou představenstva Asociace muskulárních dystrofiků (Muscular Dystrophy Association) a členkou Nadace Mezinárodní gymnastické federace (International Gymnastics Federation Foundation). Od Mezinárodního olympijského výboru obdržela dvakrát Olympijský řád.
V prosinci 2003 publikovala svou první knihu Letters To A Young Gymnast. Comaneciová zahájila provoz bezplatné kliniky v Bukurešti na pomoc osiřelým dětem v Rumunsku.
[editovat] Externí odkazy
- Článek Zasmušilá dívka sportovkyní století na iDNES.cz
- Web fanoušků (anglicky)
- Comaneci still amazed by 1976 feat, článek z webu Sports Illustrated (anglicky)
