Orientační běh
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Orientační běh (zkratka OB, angl. Orienteering) je rekreační činnost založená na schopnosti orientace v terénu s mapou a buzolou. Účastníci na startu obdrží mapu, obvykle terénu, který neznají. Na mapě jsou vyznačena kontrolní stanoviště (kontroly), která mají účastníci nalézt v určeném pořadí. Závodní orientační běh je sport, při kterém závodníci postupně co nejrychleji oběhnou všechny kontroly na své trati. Tratě jsou připraveny v různé obtížnosti a délce a rozděleny do tzv. kategorií podle pohlaví a věku závodníků. Závodníci při OB běhají většinou mimo cesty a překonávají terénní překážky.
Orientační běh má kromě pěší varianty také variantu na běžkách (lyžařský OB) a variantu pro horská kola (MTBO). Obměnou klasického orientačního běhu je „score-O“, při kterém mají závodníci stanovený časový limit (většinou 1 hodinu), během kterého se snaží oběhnout co nejvíce kontrol zakreslených na mapě. Kontroly mohou mít různou bodovou hodnotu podle obtížnosti nebo vzdálenosti od startu. Za každou minutu přes časový limit je závodníkovi stržen určený počet bodů. Závodník s nejvíce body vyhrává.
Pro tělesně postižené závodníky existuje upravená forma, jejímž cílem je přesnost při určování umístění na mapě kontroly vzdálené od nich 30 – 40 metrů.
Nově se vyvinul tzv. parkový orientační běh, který se většinou běhá v parcích nebo podobných upravených terénech. Tento druh orientačního běhu je podstatně kratší než klasický OB a mnohem více při něm zaleží na přesné orientaci a rychlosti.
Úspěch v OB v elitních kategoriích závisí nejen na vynikající fyzické připravenosti a běžecké rychlosti, ale také na výběru nejrychlejší cesty (postupu) mezi kontrolami. (Kontroly jsou stejné pro všechny závodníky v dané kategorii, ale postupy se mohou mezi závodníky velmi lišit.)
Mistrovství světa v OB se koná každý rok (do roku 2002 jednou za dva roky). První MS v OB se konalo v roce 1966.
Obsah |
[editovat] Orientační běh ve světě
Kolébkou orientačního běhu je Skandinávie, která má pro něj ideální podmínky - rozhlehlé lesy a orientačně náročné terény. První závod v OB se uskutečnil 31.10.1897 v norském Oslu. Zúčastnilo se jej 8 mužských startujících, kteří soupeřili na trati dlouhé 10,5 km se 3 kontrolami. Čas vítěze byl 1,41,07. Postupně se rozšířil také do Švédska a Finska, kde během první poloviny XX. století vznikly národní svazy, systém soutěží atd. Do dalších míst Evropy a světa se začal šířit až ve druhé pol. XX. stol.
Dnes se orientačnímu běhu věnuje okolo 1 milionu lidí na celém světě. V 67 státech je registrováno přes 350 000 závodníků ve více jak 4 000 klubech. Doménou je především Evropa, mimo ní je nejrošířenější v USA, Kanadě, Austrálii a v Japonsku. V současnosti se snaží výrazněji prosadit v Číně - především na vysokých školách.
Sport se snaží zařadit mezi olympijské disciplíny v pěším i lyžařském OB. V současnosti se rozhoduje o jeho zařazení na ZOH 2014.
[editovat] Orientační běh v Česku
Do Česka (resp. tehdejšího Československa) se orientační běh dostal zásluhou turistů, kteří přivezli zkušenosti právě z pobytu ve Skandinávii. Vytvořili však svou variantu vycházející více z turistiky - vícečlenné hlídky, zátěž, ústní zkoušky, zákaz běhání. Prvky turistiky ale postupně mizely a na základě mezinárodních kontaktů se sport přibližoval skandinávskému pojetí.
První závod se uskutečnil v roce 1950 v Chřibech Na Bunči a zorganizovali jej zlínští turisté pro tříčlené pěší hlídky. V roce 1952 již proběhlo první Mistrovství ČSR. Ve stejném roce se také uskutečnil první lyžařský závod.
Po deseti letech se po velkých diskuzích od roku 1960 začalo závodit individuálně. Samostatným sportem se však orientační běh stal až v roce 1968, kdy vznikl samostatný svaz (do té doby byl pod svazem turistů a lyžařů).
Dnes v Česku sportuje přes 8600 orientačních běžců, kteří jsou sdružení ve více jak 200 klubech. Ročně se uskuteční přes 200 závodů v pěším OB, 15 v MTBO a 10 v lyžařském OB. Každoročně proběhne ve všech disciplínách OB 10 mistrovských závodů jednotlivců a 4 mistrovství štafet.
[editovat] International Orienteering Federation
Mezinárodní federace orientačního běhu IOF zastřešuje národní federace a jejich členy. Vznikla v roce 1961 v Dánské hlavním městě Kodani. Mezi zakládajícími 10 členy bylo i Československo, za které byl zároveň zvolen do prvního předsednictva Dr. Miroslav Hlaváček.
Nejvyšším orgánem IOF je Kongres, který je pořádán v dvouletých intervalech při MS. Kongres pověřuje národní federace pořádáním jednotlivých mistrovství světa.
[editovat] Mistrovství světa
Mistrovství světa pod záštitou IOF se pořádají v pěším OB, lyžařském OB, MTBO a OB vozíčkářů (Trail Orienteering).
- Pěší OB
- Mistrovství světa (od roku 1966)
- Mistrovství světa juniorů (od roku 1990)
- Mistrovství světa veteránů (od roku 1997)
- Lyžařský OB
- Mistrovství světa (od roku 1975)
- Mistrovství světa juniorů (od roku 1996)
- Mistrovství světa veteránů (od roku 2000)
- MTBO
- Mistrovství světa (od roku 2002)
- Trail Orienteering
- Mistrovství světa (od roku 2004)
Kromě uvedených mistrovství světa jsou pořádány další mistrovství jako např. MS akademiků, MS železničářů apod.
[editovat] Mistrovství světa v pěším OB
Mistrovství světa v pěším OB se skládá z několika závodů. Zpočátku se jednalo o závod jednotlivců a štafet. Se zvyšujícím se počtem účastníků přibyla kvalifikace pro závod jednotlivců. Od roku 1991 je zařazena disciplína krátká trať a od roku 2001 sprint neboli parkový OB.
Vývojem prošly také štafety, kdy z původních 4 úseků jsou dnes jen 3 úseky.
V současnosti mistrovství světa obsahuje 3 kvalifikace, 3 finálové závody (klasická trať, krátká trať a sprint) a závod štafet.
[editovat] Seznam mistrovství světa
- 1966 FIN, Fiskars
- 1968 SWE, Linköping
- 1970 GDR, Friedrichsroda
- 1972 TCH, Staré Splavy
- 1974 DEN, Viborg
- 1976 GBR, Aviemore
- 1978 NOR, Konsberg
- 1979 FIN, Tampere
- 1981 SUI, Thun
- 1983 HUN, Zalaegerszeg
- 1985 AUS, Bendigo
- 1987 FRA, Gérardmer
- 1989 SWE, Skaraborg
- 1991 TCH, Mariánské Lázně
- 1993 USA, Harriman Park NY
- 1995 GER, Detmold
- 1997 NOR, Grimstad
- 1999 GBR, Inverness
- 2001 FIN, Tampere
- 2003 SUI, Rapperswil/Jona
- 2004 SWE, Västeras
- 2005 JPN, Aichi
- 2006 DEN, Århus
[editovat] Seznam českých medailistů
závody jednotlivců
- zlaté medaile
- Jana Cieslarová (krátká trať, 1991)
- Petr Kozák (krátká trať, 1991)
- stříbrné medaile
- Jana Galíková-Hlaváčová (klasická trať, 1989)
- Ada Kuchařová (krátká trať, 1991)
- Rudolf Ropek (sprint, 2003)
- bronzové medaile
- Jana Galíková-Hlaváčová (klasická trať, 1987)
- Jana Galíková-Hlaváčová (klasická trať, 1991)
- Dana Brožková (klasická trať, 2006)
závody štafet
- stříbrné medaile
- Pavel Ditrych (1983)
- Vlastimil Uchytil (1983)
- Jaroslav Kačmarčík (1983)
- Eva Bártová (1983)
- Iva Kalibánová (1983)
- Ada Kuchařová (1983)
- Ada Kuchařová (1989)
- Jana Galíková-Hlaváčová (1983)
- Jana Galíková-Hlaváčová (1989)
- Petra Novotná-Wágnerová (1989)
- Jana Cieslarová (1989)
- bronzové medaile
- Zdeněk Lenhart (1970)
- Zdeněk Lenhart (1979)
- Jaroslav Jašek (1970)
- Svatoslav Galík (1970)
- Bohuslav Beránek (1970)
- Naděžda Mertová-Linhartová (1972)
- Renata Vlachová (1972)
- Anna Gavendová-Handzlová (1972)
- Dana Ticháčková-Procházková (1974)
- Renata Vlachová (1974)
- Anna Gavendová-Handzlová (1974)
- Jaroslav Kačmarčík (1979)
- Petr Uher (1979)
- Jiří Ticháček (1979)
- Iva Kalibánová (1987)
- Iva Slaninová (1987)
- Jana Galíková-Hlaváčová (1987)
- Jana Galíková-Hlaváčová (1991)
- Ada Kuchařová (1987)
- Ada Kuchařová (1991)
- Jana Cieslarová (1991)
- Jana Cieslarová (1993)
- Jana Cieslarová (1995)
- Marcela Kubatková (1991)
- Marcela Kubatková (1993)
- Marcela Kubatková (1995)
- Petra Novotná-Wágnerová (1993)
- Petra Novotná-Wágnerová (1995)
- Mária Kovaříková-Honzová (1993)
- Mária Kovaříková-Honzová (1995)
- Michal Horáček (2001)
- Rudolf Ropek (2001)
- Radek Novotný (2001)
- Michal Jedlička (2001)
