Ota Pavel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper (* 2. července 1930 v Praze – 31. března 1973 tamtéž) byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem především autobiografických próz především s tématy z vlastního dětství a ze sportu.
[editovat] Životopis
Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Leo Poppera.
Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.
Krátce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase, v letech 1956–57 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadion a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.
Jako redaktorovi mu bylo umožněno hodně cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo do USA, dále do Francie, Švýcarska a samozřejmě SSSR.
Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (maniodepresívní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze.
Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.
V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Velmi informativní expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.
[editovat] Dílo
- Hory a lidé, 1964 – kniha fotografií Viléma Heckela, ke které Pavel napsal doprovodný text
- Dukla mezi mrakodrapy, 1964 – próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří
- Plná bedna šampaňského, 1967 – povídky ze sportovního prostředí
- Cena vítězství, 1968 – výbor z knih Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského
- Pohár od Pánaboha, 1971 – próza ze sportovního prostředí
- Smrt krásných srnců, 1971 – vzpomínková próza, především vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
- Syn celerového krále, 1972 – próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích
- Jak jsem potkal ryby, 1974 – opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
- Pohádka o Raškovi, 1974 – opět sportovní tematika, forma „sportovní bajky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky
Posmrtně vydané výbory z díla:
- Fialový poustevník, 1977
- Sedm deka zlata, 1980
- Veliký vodní tulák, 1980 – výbor z díla
- Zlatí úhoři, 1985 + rozšířené vydání 1991 – dvě Pavlovy povídky situované do 50. let, Běh Prahou a Prase nebude, se díky cenzuře nedostaly do prvního vydání tohoto souboru a vyšly až v jeho přepracovaném vydání roce 1991
- Výstup na Eiger, 1989
- Mám rád tu řeku, 1989
- Jak šel táta Afrikou: Povídky, 1994
- Omyl a jiné povídky, 1995
- Olympijské hry a jiné povídky, 1996