Přerovské povstání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přerovské povstání proti nacistickým okupantům proběhlo v Přerově na konci druhé světové války.
[editovat] Průběh povstání
Přerovské povstání začalo 1. května 1945 v ranních hodinách, kdy se v Přerově rozšířila mylná zpráva o kapitulaci německých vojsk. Tuto zprávu vyhlásil městský rozhlas a pravděpodobně vznikla mylnou interpretací hlášení o smrti Adolfa Hitlera („vůdce padl“).
Občané Přerova začali vyvěšovat československé vlajky a pokoušeli se odzbrojovat příslušníky německé armády a policie. Došlo k vyjednáváním mezi delegacemi přerovských občanů a německým okresním hejtmanem Krautem. Bylo postaveno několik barikád. K nejsilnějším bojům došlo na přerovském nádraží, kde se představitelé železničního národního výboru zmocnili několika německých vojenských vlaků. Do povstání se zapojili partyzáni z okolních lesů a skupiny uprchlých sovětských válečných zajatců.
Povstalci nedokázali vytvořit jednotné velení. Jednání mezi představiteli předválečných stran shromážděnými na radnici a ilegálním okresním národním výborem byla vleklá.
V průběhu dne byla zpráva o kapitulaci vyvrácena. Přerov jako významný železniční uzel se čtyřmi mosty přes řeku Bečvu měl pro ustupující německou armádu strategický význam. Po počátečním zaváhání se proto Němci rozhodli vyřešit situaci silou a v odpoledních hodinách získali kontrolu nad městem. Bylo vyhlášeno stanné právo.
Povstalcům, kteří se zapojili do ozbrojených střetů, se většinou podařilo uprchnout nebo ukrýt. Jednadvacet z nich však bylo zatčeno a popraveno 2. května 1945 v Olomouci Lazcích. Podle některých pramenů odbojáři na radnici pečlivě vyplnili presenční listinu, kterou na útěku zapomněli zničit. Němci po obsazení radnice listinu našli ležet na stole a povstalce snadno zatkli. Dalších 32 povstalců zahynulo pří bojích v ulicích.
