Prokop Diviš
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Divíšek známější spíše pod řádovým jménem Prokop Diviš (21. srpna 1698 Helvíkovice nad Orlicí u Žamberka nad Orlicí - 21. prosince 1765 Přímětice u Znojma) byl známým českým přírodovědcem a konstruktérem bleskosvodu. Polatinštěle se psal Procopius Divisch německy Prokop Diwisch.
Tento syn chudých domkářů byl vynikajícím studentem. V roce 1720 vstoupil do kláštera řádu premonstrátů v Louce u Znojma. Roku 1726 byl vysvěcen na kněze. Zároveň se stal učitelem přírodních věd a později i filosofie a teologie. Roku 1733 byl v Salzburgu promován na doktora teologie a v Olomouci na doktora filosofie. Od roku 1736 byl farářem v Příměticích. Zde ve volném čase prováděl experimenty především se statickou elektřinou. V roce 1750 byl pozván, aby je předvedl na vídeňském císařském dvoře. Celou dobu vedl i čilou korespondenci s fyziky po celém světě.
15. června 1754 vztyčil svou „povětrnostní mašinu“ - soustavu 400 kovových hrotů spojených s uzeměním, která měla odsávat elektřinu z oblak a snižovat tak nebezpečí vzniku blesku. Fungovala samozřejmě i jako bleskosvod. Princip si Diviš ověřil dokonce i přímo návštěvě císařského dvora, kde pomocí hrotů ukrytých ve své paruce rušil experimenty dvorních fyziků. Jeho bleskosvod byl zničen za sucha roku 1760, kdy jej místní rolníci obvinili z kažení ovzduší a strhli. Jednalo se o zařízení principiálně odlišné od vynálezu Benjamina Franklina.
Roku 1753 sestrojil Diviš (též výborný hudebník) unikátní strunný nástroj „Zlatý Diviš“ (Denis d'Or), který prý dokázal napodobit mnoho dobových nástrojů i lidský hlas. Nástroj byl kromě jiného napájen i eletřinou z leydenských lahví. Bohužel se ale po převezení do Vídně v roce 1777 ztratil.
Diviš také zkoumal účinky elektřiny na živé organismy a prováděl léčení elektrizací.
O svých pokusech sepsal mnoho pojednání, tiskem ale vyšla pouze některá a to navíc mimo Rakousko, kde neprošla cenzurou.
[editovat] Bibliografie
- Reinhard Breymayer: Bibliographie zu Prokop Diviš. In:
Friedrich Christoph Oetinger: Die Lehrtafel der Prinzessin Antonia. Hrsg. von Reinhard Breymayer und Friedrich Häußermann. Teil 2. Anmerkungen. Berlin, New York 1977, 431-453
- Luboš Nový (Hrsg.): Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, Praha 1961
