Severský jehličnatý les
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Biomy |
|---|
|
Severský jehličnatý les je název pro biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odtud pochází i místní název tajga.
Základními podmínkami pro rozšíření jehličnatých lesů jsou klima – především délka vegetačního období 1 – 4 měsíce. (Jde o období, v němž průměrná teplota vzduchu přesahuje 10 °C.) Na sever pak severský jehličnatý les přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra). Na jihu pak v biomu smíšených a listnatých opadavých lesů. S jehličnatými lesy se setkáváme i často mimo jejich oblast přirozeného výskytu (např. ČR, Švýcarsko, Rakousko), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách, jde o tzv. klimaxové smrčiny, popř. v podmáčených oblastech rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga. Nicméně většina jehličnatých lesů je nyní v Evropě uměle pěstována.
Jehličnany potřebují:
- převahu srážek nad výparem
- krátké a poměrně teplé léto
- jsou schopny přetrvat i výrazně chladnou zimu ⇒ výskyt i v oblastech permafrostu
Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda vymývá sloučeniny železa z půdy, ty klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu ⇒ tvorba bažin, močálů a rašelinišť, které jsou pro sibiřskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase.
[editovat] Složení jehličnatých lesů:
- ve vlhkém prostředí pouze smrky
- na sušších místech převažují borovice
- místa s velkými výkyvy teplot (Sibiř) modříny, tvoří nejsevernější hranici
- bylinné patro: převládají drobné keříčky - brusinky, borůvky, vřesy
- silně vytvořené mechové patro
- přechod mezi jehličnany a tundrou (oblast lesotundry) – velký podíl břízy
[editovat] Výskyt severských jehličnatých lesů:
- Sibiř (zejména její střední a východní část)
- Skandinávie
- poloostrov Kola, Karélie a SZ Rusko
- Kanada, větší část Aljašky
- horské oblasti USA a střední Evropy
- jižní část Patagonie asi 45-50° j.š. (jediný větší výskyt na jižní polokouli)
- maloplošně v horských oblastech Australských Alp a jižního ostrova Nového Zélandu
Porosty různých druhů borovic, které ovšem neodpovídají biomu severských jehličnatých lesů, lze najít i ve Středomoří, Mexiku, JZ Asii a na různých ostrovech sopečného původu (např. Kanárské ostrovy).
V jehličnatých lesích žije řada ohrožených druhů savců, např. medvěd, vlk, los, rys, bobr, vychuchol atd. Hospodářsky významný je lov kožešinové zvěře, těžba surovin, těžba dřeva (především Skandinávie). Lidská sídla se v pásmu jehličnatých lesů vyskytují jen sporadicky, podobně i síť silnic a železnic není příliš rozvinutá, hlavní roli hraje letecká a vodní doprava. Z těžby je nejvýznamnější ropa a zemní plyn na Sibiři a Aljašce.
