Souhvězdí
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Souhvězdí – oblast na obloze s přesně vymezenými hranicemi. Často se souhvězdí říká i zdánlivému útvaru na obloze (alignementu), který je tvořen spojnicemi několika nejjasnějších hvězd. Tyto v dávných dobách lidem připomínaly různé bohy, zvířata apod., podle kterých je pak pojmenovali. V každé civilizaci byl systém souhvězdí jiný.
Na nebi bylo Mezinárodní astronomickou unií (v roce 1925) nakonec ustaveno právě 88 souhvězdí. Z nich 48 nese pojmenování ještě z antických dob, ale řecká civilizace pravděpodobně část souhvězdí převzala z Mezopotámie. Jednotlivé tvary však mohly být známy už mnohem dříve (například obraz souhvězdí Oriona byl nalezen i na kosti pocházející z doby kamenné).
Názvy těchto 48 souhvězdí se vztahují k řeckým mýtům. Pokrývají především severní nebeskou klenbu. Jsou to třeba Býk, Velká medvědice, Orion, Andromeda a další.
Souhvězdí jižní oblohy vznikla později. Autory jejich názvů i tvarů jsou mořeplavci (někdy vědci), kteří kromě dalekých cest na jižní polokouli, kde mohli poprvé tato souhvězdí pozorovat, využívali souhvězdí k orientaci. Vznikly tak: Trojúhelník, Mikroskop, Vývěva, Rajka a podobně.
Obsah |
[editovat] Pozorování
Souhvězdí i dnes pomáhá při orientaci na obloze. Žijeme-li na severní polokouli, pak můžeme během roku pozorovat souhvězdí severní, zatímco jižní nám zůstanou z velké části skryta. Je to dáno tím, že zemská osa se v prostoru téměř nepohybuje a vůči vzdáleným hvězdám zůstává v klidu (míří stále k Polárce neboli Severce). Jižní souhvězdí jsou pak bez ustání zakryta zemským tělesem.
To neplatí pro pozorovatele stojícího blízko rovníku. Ten by během jednoho dne mohl teoreticky spatřit celé nebe i se všemi hvězdami. Polárku by neustále viděl těsně nad horizontem.
Prakticky k tomu nikdy nedojde, neboť ve dne hvězdy pozorovat nemůžeme a celá jedna polovina nebe ve které se nachází Slunce je skryta v jeho záři. Musíme si počkat mnoho měsíců, než se Země na své dráze kolem Slunce posune. Tak se nám otevře výhled na, do této chvíle skrytá, souhvězdí. Právě proto se často hovoří o jarní, letní, podzimní a zimní obloze.
[editovat] Dělení
Kromě již zmíněných dělení souhvězdí na severní a jižní a jarní, letní, podzimní a zimní je praktické rozpoznávat souhvězdí obtočnová (cirkumpolární) a souhvězdí zvířetníku.
- Cirkumpolární souhvězdí jsou vidět po celý rok.
- Zvířetníková souhvězdí leží na ekliptice
[editovat] Tvary souhvězdí
Jednotlivé hvězdy souhvězdí spojuje pouze lidská představivost. Slunce stejně jako ostatní hvězdy, které vidíme prostým okem na obloze, patří do naší Galaxie, ale jinak jsou na sobě nezávislé. Vedle sebe můžeme vidět hvězdy, které se navzájem vůbec nepodobají, které dělí propastné vzdálenosti a které se pohybují různými směry. Pomíjivost tvarů souhvězdí je poměrně svižná. Kolem 30 tisíc let. Poté se hvězdy od sebe na obloze vzdálí a obrazec se rozpadne.
Výjimkou jsou takzvané otevřené hvězdokupy a pohybové hvězdokupy. Jsou-li dostatečně blízko, mohou a většinou i tvoří převážnou část celého souhvězdí. Hyády v Býku a většina hvězd Velkého vozu takovými hvězdokupami jsou.
Dnes už označení souhvězdí neznamená jen tvar a několik hvězd v tento tvar spojený. Každé jedno souhvězdí má přesné hranice a stává se v podstatě jakýmsi územím, do kterého spadá všechno, co v tom území můžeme v dalekém vesmíru pozorovat (tělesa Sluneční soustavy se při pozorování ze Země mohou postupem času promítat do různých souhvězdí).
[editovat] Zajímavosti o souhvězdích
- Největším souhvězdím celé oblohy bývala loď Argo (legendárních Argonautů). Toto veliké souhvězdí však bylo v 18. století rozděleno na Lodní kýl, Lodní záď, Kompas, Holubici, Létající rybu a Plachty. Dnes je největším souhvězdím Hydra.
- Jen jedno souhvězdí je půlené. Had byl dříve součástí Hadonoše. Po jejich oddělení Hadonoš Hada přeťal a Had se stal dvoudílným souhvězdím. Dvě jeho části můžeme rozlišit jako Hlavu hada a Ocas hada. Jde ale o jediné souhvězdí Hada.
- Velký vůz není souhvězdí. Jde o skupinu hvězd, která patří k souhvězdí Velké medvědice. Malý vůz se oficiálně česky jmenuje Malý medvěd.
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Literatura
Souhvězdí / A. Rükl. - Praha : Aventinum, 1996. - 223 str.