Transsibiřská magistrála

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příhradový most, přemosťující řeku na Sibiři okolo roku 1910.

Transsibiřská magistrála, rusky Транссибирская магистраль, zkráceně Transsib (Трансси́б), je nejdelší železniční trať na světě, hlavní dopravní tepna Ruska, probíhající v délce 9 288 km z Moskvy do Vladivostoku.

[editovat] Vznik a historie

Transsibiřská magistrála. červeně: "Transsib", zeleně: BAM

S rozvojem dálnovýchodních oblastí ruské říše, zvláště po založení přístavu Vladivostok, majícího zajistit kontrolu nad pobřežím Tichého oceánu, v roce 1860, vyvstala kolem roku 1880 potřeba lepšího a rychlejšího dopravního spojení s evropskou částí Ruska.

Roku 1891 byl tedy na popud Sergeje Witteho, tehdy vedoucího odboru železnic na ministerstvu financí, zahájen ambiciózní plán na propojení celé Sibiře pomocí železniční trati; stavělo se od obou konců a pokračovalo se ke středu. Tam kam dorazila trať, vznikala nová města. Některá sice rychle zanikla ale jiná, jako např. Novosibirsk se stala velkoměsty. Na západě překročila trať Ural již předtím v roce 1890 (na tomto místě dnes označuje kilometrovník 1 777 hranici mezi Evropou a Asií) a roku 1898 dosáhla železnice Irkutska při západním břehu Bajkalského jezera. Po dostavbě trati do Chabarovska bylo možno železnici napojit na již existující úsek Chabarovsk - Vladivostok. Trasa tak byla téměř v celé délce dokončena, až na krátký úsek kolem Bajkalského jezera, přes které musely být vlaky přepravovány loďmi. Roku 1903 byla zahájena pravidelná přeprava z Petrohradu do Vladivostoku prostřednictvím Čínsko-dálnovýchodní dráhy, vedoucí přes čínské Mandžusko (Tarskaja-Charbin-Ussurijsk). V následujícím roce byl dostavěn zbývající 207km úsek trati kolem jižního břehu Bajkalu a slavnostně odevzdán do provozu 29. října (16. října podle juliánského kalendáře) 1905. Tohoto dne tak spojily železniční koleje bez přerušení břehy Atlantského a Tichého oceánu. Závěrečné práce na úseku trati podél řeky Amur, směřujícím do Vladivostoku po ruském území, byly završeny zprovozněním mostu přes Amur u Chabarovska 18. října (5. října) 1916.

Roku 1929 se začalo s elektrifikací, která trvala dlouhých 73 let, poslední etapa byla dokončena 25. prosince 2002, což umožnilo zdvojnásobení hmotnosti vlaků na 6 000 tun.

[editovat] Dnešní provoz

Kilometrovník 9 288 na nástupišti ve Vladivostoku.

Každé dva dny vyjíždí osobní vlak č. 2 „Rossija“ z Jaroslavského nádraží v Moskvě, aby o šest dní později dorazil do Vladivostoku. Dnes je Transsibiřská magistrála velmi důležitá hlavně z obchodního hlediska, nejen pro přepravu cestujících. Přes ní směřuje do Evropy z Japonska 8 300 kontejnerů se zbožím, což je asi třetina z celkového vytížení trasy, ročně se přepraví asi 20 000 kontejnerů. Ruské ministerstvo dopravy se přesto snaží ještě zvýšit provoz a tuto trasu více využívat.

[editovat] Místa na Transsibiřské magistrále

Podél trati leží 89 měst, níže jsou uvedena jen ta nejvýznamnější.

Kromě toho „Transsib“ překračuje ne méně než 16 velkých řek: Volha, Vjatka, Kama, Tobol, Irtyš, Ob, Tom, Čulym, Jenisej, Oka, Selenga, Zeja, Bureja, Amur, Chor a Ussuri.