Dějiny Bosny a Hercegoviny
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dějiny Bosny a Hercegoviny začínají už od doby jejího osídlení Římany.
Obsah |
[editovat] Předosmanská doba
V římských dobách byla Bosna a Hercegovina součástí provincie Ilyria. Po 5. století se sem nastěhovali první Slované, ale stále to byla chudá země. Po vytvoření Chorvatského království, jak jeho moc postupně rostla, ovládlo i části dnešní Bosny; východu současné země zase vládli Srbové. Ve 14. století vzniklo první nezávislé bosenské království, prvním jeho vladařem byl Stjepan Tvrtko, korunovaný v roce 1377 v Mile poblíž Visoka. Království zaniklo až v polovině 15. století, když zemi dobyli Osmané.
[editovat] Osmanská doba
Mezi lety 1463 ař 1484 získala nad Bosnou moc postupně Osmanská říše. Ta zahájila islamizaci země, která má důsledky i dodnes a díky níž je vlastně dnes ze 40 % země muslimská. Pouze muslimové mohli žít ve městech, Srbové a Chorvati byli nuceni zůstávat na venkově. V této době bylo založeno také Sarajevo (jeho název je zkomoleninou z tureckého Bosna Serai – bosenský palác). V Bosně se v té době používala jako jazyk bosenština, slovanský jazyk, který se psal jak latinkou a azbukou, tak i speciálním arabským písmem upraveným pro slovanské hlásky, tzv. arabica.
[editovat] Moderní doba
Koncem 19. století, v roce 1878, připadla země Rakousko-Uhersku a stala se jeho protektorátem. Rakouští správci začali s rozvojem průmyslu v této zaostalé zemi. To však příliš dlouho netrvalo; v roce 1914, v hlavním městě Sarajevu, byl zastřelen následník rakousko-uherského trůnu, František Ferdinand d'Este, což se stalo záminkou k rozpoutání první světové války. Po čtyři roky trvající válce se zemi vládnoucí Rakousko-Uhersko rozpadlo a Bosna se spolu s Chorvatskem, Srbskem a Slovinskem stala součástí nově vytvořeného Státu SHS, později Království SHS a ještě později Království Jugoslávie. O dalších jedenáct let později, roku 1929 Bosna spolu s dalšími historickými zeměmi Jugoslávie dočasně zanikla; byla rozdělena mezi několik bánovin, které nerespektovaly národonostní hranice; jednalo se Vrbaskou bánovinu, Drinskou bánovinu a Přímořskou bánovinu.
[editovat] Druhá světová válka a socialistická Jugoslávie
Za 2. světové války, kdy se Jugoslávie na několik let rozpadla, vládlo Bosně a Hercegovině ustašovské Chorvatsko; Židé a Srbové byli posíláni do koncentračních táborů. Proti režimu se zvedl organizovaný odpor, činní byli tzv. Jugoslávští partyzáni v čele s Josipem Titem. Ti nakonec v roce 1943 zvítězili a ve městě Jajce uspořádali první sněm kde se rozhodlo o obnovení Jugoslávie a o jejím budoucím uspořádání. Ta skutečně obnovena byla - jako socialistická federativní republika pod nadvládou partyzánského vůdce Josipa Tita; Bosna a Hercegovina se stala jednou z šesti republik federace. Přestože to byla stále chudá část celé Jugoslávie, díky investicím z bohatších zemí, jako byly Srbsko a Slovinsko byl budován průmysl a infrastruktura.
Přesto po smrti Tita se začaly objevovat první problémy. Srbové poukazovali na to, že Bosňáků přibývá mnohem rychleji než jich samotných a že za nějakou dobu by se sami stali nevýraznou menšinou.
[editovat] Postjugoslávská doba
Nacionalistické tendence, které v každém národě brzy po slábnutí komunistické moci vrcholily, vynesly na výsluní tři politiky - Aliju Izetbegoviće, Slobodana Miloševiće a Franju Tuđmana. Kdysi mírové soužití více etnik se změnilo v sud s prachem. V prvních svobodných volbách v zemi v březnu roku 1991 vyhrál Alija Izetbegović a jeho strana Spojení demokratické akce, KSJ naprosto propadla. Izetbegović se stal prezidentem země, 1. března následujícího roku se konalo referendum o vyhlášení nezávislosti. V něm se Bosňáci a Chorvati vyslovili pro, Srbové jej bojkotovali. Nezávislost samotná byla vyhlášena 5. dubna 1992, 7. dubna vznikla Republika srbská, která nezávislou mladou republiku neuznala. Bosna a Hercegovina byla mezinárodně uznána jak zeměmi EU tak i Spojenými státy.
[editovat] Doba občanské války
Nenávist mezi jednotlivými etniky rychle rozdmýchala konflikt, který v dějinách moderní Evropy neměl obdoby a nezávislou Bosnu a Hercegovinu na mnohá léta poznamenal. K podzimu roku 1991 také Chorvati vytvořili vlastní stát s názvem Hrvatska Zajednica Herceg-Bosna. Jugoslávská lidová armáda, která podle ústavy SFRJ měla bránit celistvost země silou, se mezitím připravovala na obsazení všech strategických bodů, a to co nejdříve po vyhlášení bosenské nezávislosti. Proti ní vznikly militantní organizace bránící nezávislost balkánského státu – Chorvatský obranný koncil (Hrvatsko Vijeće Obrane) a Armáda Bosny a Hercegoviny – Armija Bosne i Hercegovine. V té druhé byli zastoupeni převážně Bosenští muslimové. Přesto, že Bosňáci a Chorvati bojovali proti Srbům několik let společně, nastal v roce 1993 náhlý zvrat, při kterém se tato koalice rozpadla a nově už existovaly tři proti sobě bojující frakce. To mělo za následek ještě více násilí a ještě větší boje. Nejhoršími epizodami této války bylo několik masakrů, z nichž nejznámější je masakr ve Srebrenici v roce 1995, který byl spáchán za přítomnosti OSN, zabito bylo asi 7 000 Bosenských muslimů. Válku ukončila až mírová smlouva z amerického Daytonu, kde bylo i stanoveno budoucí uspořádání země.
[editovat] Poválečná doba
Po ukončení bojů byla země rozvrácená, stále plná nenávisti a ohromné bídy. Na základě dohod a mírové smlouvy byla oficiálně vyhlášena jako konfederace dvou entit, hájících zájmy svých národů - Federace Bosny a Hercegoviny pro Bosňáky a Chorvaty, a Republiky srbské pro Srby. Výjimkou se stal pouze Distrikt Brčko, který spravovaly obě entity společně. Území státu tak mezi ně bylo rozděleno tak, aby žádný národ neměl většinu. Díky Evropské unii získala země velkou finanční pomoc, stále ji ale trápí kriminalita, ohromná nezaměstnanost a špatná infrastruktura. Navíc se ještě dnes skrývají v zemi váleční zločinci z 90. let.
