Dante Alighieri
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dante Alighieri [aligjéri] (patrně 2. polovina května [ve znamení blíženců] 1265 Florencie – 13./14. září 1321 Ravenna) byl italský básník. Jeho největším dílem je Božská komedie, pro dějiny politické filosofie má velký význam jeho spis De monarchia. Dante v podstatě vytvořil spisovnou italštinu, kterou svými díly prosadil, zároveň svůj přístup i teoreticky zdůvodnil.
Předchůdce renesance a jeden z nevýznamnějších představitelů světové literatury, dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví.
Dante studoval nejprve v dominikánské škole, poté studoval filosofii a teologii. Po absolvování škol se oženil s Gemmou Donati a aktivně se zapojil do politického života ve Florencii. Roku 1300 se stal priorem městského státu Florencie. V probíhajícím sporu se přiklonil na protipapežskou stranu, roku 1302 byl z Florencie vyhoštěn a zbytek svého života musel strávit ve vyhnanství. Pochován je v Ravenně.
[editovat] Dílo
Jeho tvorbu ovlivnila platonická a idealizovaná láska k Beatrici Portinari. Hledal ideál lidské a božské dokonalosti
- Nový život (La vita nuova) – 1291
- O lidové řeči (De vulgari eloquentia) – 1304, nedokončený traktát psaný latinsky
- Hostina (Il convivio) – 1307, nedokončeno, pokusil se zapsat všechno vědění tehdejší doby
- O jediné vládě (De monarchia) – 1310
- Božská komedie (La Divina commedia)
- Eclogues – 1319
- Quaestio de situ aque et terre – 1320
[editovat] Odkazy