Eduard III.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard III. (13. listopad 1312 – 21. červen 1377) byl významný středověký anglický král.
Jeho padesátiletá vláda začala 25. ledna sezasením jeho otce Eduarda II. z trůnu a trvala až do jeho smrti. Před ním tak dlouho vládl jen Jindřich III. a po něm trvalo více než 400 let, než zůstal nějaký monarcha na trůně takovou dobu. Během své vlády rozšiřoval anglické území válkami proti Skotsku a Francii.
[editovat] Mládí
Byl synem Eduarda II. a Izabely Francouzké kterým se narodil roku 1312 ve Windsorském zámku. V roce 1325 ho otec učinil akvitánským vévodou a třináctiletý Eduard se společně se svou matkou vydal do Francie, aby se střetl se svým strýcem, francouzským králem Karlem IV..
Po návratu do Anglie královna a její milenec Roger Mortimer přinutili slabého a nepopulárního Eduarda II. odstoupit a roku 1327 sami zvolili patnáctiletého Eduarda anglickým králem.
Krátce poté byl Eduard II. zavražděn a Izabela s Rogerem zpočátku vládli za mladého Eduarda.
[editovat] Začátek vlády
Eduard III. byl korunován 25. ledna 1327, v té době mu bylo pouhých 14 let. O rok později se oženil s Philippou z Hainaultu s kterou měl 13 dětí včetně pěti synů, kteří se dožili dospělosti. Jejich nejstarší syn, Eduardův dědic, [[Eduard Černý princ] narozený roku 1330, se stal slavným vojevůdcem. Rok 1330 byl v jeho vládě zlomový - kromě narození prvorozeného syna zárověň zemřel bez mužských potomků francouzský král Karel IV. a Eduard se stal jeho dědicem.
V tom samém roce se osmnáctiletému Eduardovi podařilo zmocnit anglického královského dvora, svrhl Mortimera, který byl pozděj popraven a zbavil Izabelu moci, ale ušetřil jí život.
Jeho vláda byla ve znamení pokračující války se Skotskem ale hlavně válkou s Francií, stoletou válkou. Jeho prvním větším vojenským úspěchem byla bitva o Halidonský vrch v roce 1333, kde porazil svého švagra Davida II.
[editovat] Stoletá válka
Eduardovu nároku na francouzský trůn odporovala francouzská šlechta, která se odvolávala zejména na Lex Salica (zákony Sálských Franků), podle kterého královští následovníci nemohou uznat ženskou panovnici (jako například Eduardovu matku Izabelu nebo královnu Janu II. Navarrskou) a podle kterého byl právoplatným králem Eduardův bratranec, syn Filipa III. a dědice Karla z Valois, Filip VI..
Eduard roku 1337 vyhlásil Filipovi válku a dne 26. ledna 1340 se prohlásil francouzským králem. Tímto konfliktem byla započata stoletá válka trvající až do roku 1453. Roku 1346 v bitvě u Kresčaku porazil Francii, v této bitvě bojoval i jeho šestnáctiletý syn Černým princem.
Eduard Černý princ velel i vítězné anglické bitvě u Poitiers, v které se podařilo zajmout francouzského krále Jana II. První období stoleté války ukončil až mír v Brétigny, který umožňoval Anglii si ponechat všechna dobytá území ve Francii.
