Katolictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Katolictví či katolicismus (z řeckého καθολικός katholikos obecný, univerzální < καθ῾ ὅλου kath holú dohromady, obecně) je dnes nejrozšířenější skupinou v křesťanství - v širším smyslu slova všechny církve, které si nárokují všeobecnost, nejčastěji se však užívá ve spojení s církvemi, které vycházejí z učení církve římskokatolické.

Obecně pojem katolictví označuje přesvědčení církve, že je přístupná nikoliv jedné rase nebo národu (Židům, nebo pohanům), nýbrž všem lidem. První doklad slova katolický pochází z listu Smyrnenským sv. Ignáce z Antiochie, který zní: „Kde biskup, tam ať je i lid, jako kde je Kristus, tam je i katolická církev“ (Ign. Smyrn. 8,2).

[editovat] Významové nuance

Téměř všechny křesťanské církve dnes se hlásí spolu s Apoštolským vyznáním k víře v „jednu svatou, všeobecnou (tj. katolickou), apoštolskou církev“. Samotný pojem katolictví se však obvykle používá v užších významech:

Původně slovo odlišovalo velkou církev ve starověku od heretických skupin a sekt, které se omezovaly jenom na určitou zeměpisnou oblast.
Kvůli historickému i současnému vlivu římskokatolické církve v západním světě se slova katolictví často užívá pro věroučný systém této církve (který sdílí i řeckokatolická církev).
Nazývají se tak církve, které jsou svojí povahou katolické, které samy vyznávají, že se drží katolické víry dle západního učení, a které si zároveň nárokují apoštolskou posloupnost. To zahrnuje katolickou církev coby pojem sdružující římskokatolickou církev a řeckokatolickou církev, starokatolickou církev, která se oddělila od římskokatolické církve po 1. vatikánském koncillu (1870), a nárok katolicity na sebe vztahuje i anglikánská církev, protože se podle svého pohledu drží katolické víry.
Lze se setkat i s původním významem termínu katolický, tj. jako všeobecný, otevřený všem. V tomto případě se tak označují i pravoslavné církve, stejně jako se katolické církve (ty zahrnuté v předchozím bodě) označují za ortodoxní, tj. pravověrné.

Katolictvím se také v ještě užším smyslu označují místo katolických církví samotných jejich vnější známky (metodou religionistickou, fenomenologickou nebo sociologickou).

[editovat] Církve uznávající papeže

Podrobnější informace naleznete v článku Katolická církevnaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

V běžné mluvě se obvykle pojem katolictví vztahuje na tu skupinu katolických církví, jejichž nejvyšším představitelem je římský biskup, papež.

Z věroučného hlediska se toto katolictví vyznačuje naukou o svátostech, jichž uznává sedm, stejně jako pravoslaví. Vyznačuje se určitými výlučnými dogmaty a učeními, které většina ostatních církví nepřijímá (Dogma o neposkvrněném početí Panny Marie, Dogma o nanebevzetí Panny Marie, Dogma o papežské neomylnosti). Katolíci chovají úctu k Ježíšově matce Marii. Jako hlavu církve uznávají Ježíše Krista, jako její viditelnou hlavu a zástupce Krista na zemi římského biskupa (papeže).

Kritici vytýkají katolické církvi nedemokratické struktury, postoje k antikoncepci a interrupcím, v minulosti také k některým vědeckým objevům a násilí spáchané jménem církve (viz též inkvizice, čarodějnické procesy). Mnohými je také velmi kriticky vnímána církev po sexuálních skandálech některých kněží zejména v USA.