Lev Davidovič Landau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lev Landau

Lev Davidovič Landau (rusky: Ле́в Дави́дович Ланда́у; 22. ledna 1908, Baku – 1. dubna 1968, Moskva) byl vynikající ruský (sovětský) fyzik, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky.

Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty – metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti.

Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Ve 14 letech začal studovat v Techniku v Baku, pak přešel na Univerzitu v Baku, kde studoval dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927.

V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele.

Od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu, které se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem psát svůj kurs teoretické fyziky (viz dále).

V roce 1937 přijal pozvání Petra Kapicy k vedení teoretického oddělení Kapicova Institutu fyzikálních problémů. V roce 1937 se Landau oženil a v roce 1946 se mu narodil syn Igor, který se stal experimentálním fyzikem.

V roce 1938 sepsal protistalinovský leták, ve kterém psal o stalinském fašizmu. 28. dubna 1938 byl zatčen a strávil rok ve vězení. Velice statečně se za něj postavil Petr Kapica, který hned v den zatčení napsal Stalinovi odvážný dopis a dosáhl alespoň mírných podmínek Landauova věznění. Po roce napsal Kapica další dopis, tentokrát Molotovovi, a na jeho odpovědnost byl Landau propuštěn. Stal se jiným člověkem, tichým a opatrným.

Mezi jeho žáky patřil i významný československý fyzik Jozef Kvasnica.

Až do své smrti v roce 1968 byl Landau pracovníkem Institutu fyzikálních problémů. V roce 1962 měl Landau těžkou automobilovou nehodu, z které se až do své smrti 1968 nikdy zcela nevzpamatoval.

[editovat] Landau a Lifšic: Kurs teoretické fyziky

Landau vytvořil slavnou školu teoretické fyziky, kam patřili např. Pomerančuk, I. M. Lifšic, J. M. Lifšic, A. A. Abrikosov, A. B. Migdal, L. L. Pitajevskij, I. M. Chalatnikov. Vědecký seminář, který Landau řídil, vstoupil do dějin teoretické fyziky. Dohromady s Jevgenijem Lifšicem vytvořil Landau kurs teoretické fyziky, který byl přeložen do mnoha jazyků a doposud je využíván studenty celého světa.

Díl 1: „Mechanika“. L. D. Landau, J. M. Lifšic
Díl 2: „Klasická teorie pole“. L. D. Landau, J. M. Lifšic
Díl 3: „Kvantová mechanika: Nerelativistická teorie“. L. D. Landau, J. M. Lifšic
Díl 4: „Kvantová elektrodynamika“. V. B. Beresteckij, J. M. Lifšic a L. P. Pitajevskij
Díl 5: „Statistická fyzika 1“. L. D. Landau, J. M. Lifšic
Díl 6: „Mechanika kapalin“. L. D. Landau, J. M. Lifšic
Díl 7: „Teorie pružnosti“. L. D. Landau, J. M. Lifšic
Díl 8: „Elekrodynamika kontinua“ L. D. Landau, J. M. Lifšic a L. P. Pitajevskij
Díl 9: „Statistická fyzika 2“. J. M. Lifšic, L. P. Pitajevskij
Díl 10: „Fyzikální kinetika“. J. M. Lifšic, L. P. Pitajevskij