Podprahový signál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Podprahový signál je signál osobě, který je pod limitem jejího vnímání (pod prahem, odtud název), takže signál daná osoba sice zaregistruje, ale v té chvíli si to neuvědomí, protože obsah signálu jí přejde přímo do podvědomí, například je podprahovým signálem obrázek, který osoba vidí příliš krátkou dobu. Tato technologie se využívá v reklamě a propagaci, ale obvykle je pokládána za ilegální. S tímto tématem také manipuluje množství konspiračních teorií

[editovat] Historie

První zprávy o využívání podprahových signálů máme z roku 1917, kdy byla americká armáda obviňována z toho, že do písní a plakátů umisťuje podprahové signály, které měly nalákat lidi k odvodu. Toto podezření nebylo potvrzeno ani vyvráceno.

Roku 1957 prohlásil americký specialista na reklamu James Vicary, že umístil do televizního vysílání záběry s nápisy „pij Coca-colu“ a „jez popcorn“, čímž údajně způsobil zvýšení prodeje těchto výrobků. Tento incident způsobil širokou diskuzi o problematice podprahových signálů, která mimo jiné vedla k zákazu podprahových signálů ve Spojených státech, Austrálii a Velké Británii. Vicary ale později, v roce 1962 přiznal, že si své tvrzení vymyslel.

Roku 1973 vydal Wilson Bryan knihu Podprahové svádění (v originále Subliminal seduction), v níž tvrdil, že podprahové signály byly už tehdy široce využívány v reklamě. Tato kniha způsobila vlnu zájmu o podprahovou komunikaci.

[editovat] Popis

Podprahové vnímání se většinou považuje za druh nevědomého vnímání (to je vnímání, u kterého vnímatel vnímá vnímané, ale v danou chvíli si to neuvědomí - dalším příkladem takového vnímání je například hypnóza nebo hlas ve spánku).

[editovat] Jak to funguje

Lidský mozek má omezenou kapacitu a dokáže tedy přijmout jen omezené množství informací. Vědomí tedy může být informacemi zahlceno a v té chvíli se ke slovu dostává podvědomí, skrz které je snadnější s lidmi manipulovat.

Nejčastěji uváděným příkladem při vysvětlování této problematiky je pásek filmu. Jednu vteřinu na něm tvoří 24 políček (u videorekordérů 25), které lidský mozek nevnímá jako 24 následujících obrazů (fotografií), ale jako jeden celek. Pokud místo jednoho obrázku do políčka vložíte nějaký text, divák nejenže nemá šanci jej přečíst (měl by na to 1/24 sekundy), ale ani nezaznamená jeho přítomnost. Vědomí k tomuto vnímání není uzpůsobeno, ale podvědomí jej přečíst dokáže a navíc pochopí i jeho význam. Ve chvíli, kdy nám políčko něco připomene (jakákoliv asociace) vyšle podvědomí signál našemu vědomí a my se, aniž bychom tušili proč, chováme podle informací, které postřehlo a uložilo naše podvědomí.

Tato vlastnost našeho podvědomí však není tak negativní jak se jeví při popisování podprahové reklamy. To, že v podvědomí máme uloženo mnohem více informací, které se pomocí nějaké asociace dostávají do našeho vědomí a my se podle nich můžeme řídit, nám umožňuje i používat tzv. šestý smysl a nabývat zkušeností. Pokud se poněkolíkáté ocitneme v podobné či stejné situaci, naše podvědomí našemu vědomí neustále vysílá nějaké signály a my jsme schopni jednat a rozhodovat se stále rychleji. A pokud máme teplo, sálající z kastrolu na plotně, spojené s nebezpečím spálení, pak automaticky ucukneme rukou do bezpečné vzdálenosti, pokud se při práci v kuchyni moc přiblížíme rozpálenému kovu. A to je dobré, ne?

Mezi podprahové vnímání se řadí také neverbální komunikace: (dlaně vzhůru-„Myslím to upřímně...“, „Nelžu vám...“; známe z politické scény) nebo také takzvané nedokončené věty, což znamená, že řečník větu úmyslně nedokončí ve chvíli, kdy z ní téměř jasně vyplývá závěr, který je buď lživý, nebo nepotvrzený a neměl by se dále šířit; Posluchač si jej však s daným tématem podvědomě spojí a časem jej může považovat za pravdivý, nebo vyřčený. Zajímavá je i schopnost některých lidí nejdříve přijmout, dokonale zkopírovat a pak současně s druhým používat jeho pohyby, gesta (popřípadě termíny i prožívat nálady) a pak se nenásilným způsobem vrátit k vlastním (nebo přejít k jinde poznaným) gestům, které druhý začne nevědomky (podvědomě) kopírovat sám.

Není úplně jisté, jestli mohou být pomocí podprahových signálů vnímány pouze jednodušší zprávy, nebo jestli je toto vnímání úplné a kompletní.

Nedávné studie dokazují, že podprahové vnímání může ovlivňovat budoucí chování osoby.

Uvažuje se o možnosti podprahového studia, v tomto směru ale nebyl proveden žádný serióznější výzkum.

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

[editovat] Příklady

V letech 1962-1966 provedl Hale Becker pokus v obchodním domě v New Orleans. Do nepřetržitě hrající hudby, která měla zajistit pohodu při nakupování, zakomponoval dvě neslyšitelné věty:

I'm honest (Jsem čestný)
I will not steal (nebudu krást)

Ač se tehdejší zkušení psychologové na tento pokus dívali skrz prsty, počet krádeží v obchodním domě klesl během půl roku o 75% .

Roku 1978 v Kansasu policie umístila do vysílání KAKE-TV podprahovou zprávu s cílem najít vraha. Pokus se ale nezdařil.

Ve francouzských prezidentských volbách roku 1988 byl portrét kandidujícího Françoise Mitterranda po několik dní podprahově vysílán ve francouzské státní televizi.

Během prezidentské kampaně ve Spojených státech v roce 2000 byl použit podprahový signál, kdy při proslovuGeorge Bushe byly postupně zobrazeny krátkodobě trvající nápisy „Byrocrats“ (Byrokrati) a „Rats“ (Krysy).

V reklamě na počítačovou hru Hūsker Dū byl použit podprahový signál get it, totiž „slíznout ji“, údajně evokující agresivitu.

Vědci z Nizozemské univerzity v Nijmengu měli k dispozici 60 dobrovolníků. Rozdělili je na dvě skupiny, které nechali sledovat obrazovky. Jedné se po dobu 23 milisekund objevoval nápis Lipton Ice, druhé blábol NIpeic Tol. Po té dostali obě skupiny občerstvení, kde si mohli vybrat mezi minerálkou a nápojem Lipton Ice. Část, která sledovala nápis Lipton Ice sáhla spíše po tomto nápoji, zatímco druhá část dobrovolníků ve většině po minerálce. To samo o sobě nebyl dost přesvědčivý důkaz a tak vědci provedli další pokus: Nechali 100 lidí sníst poněkud ostřejší jídlo, potom opět začalo promítání a po jeho skončení si 80% těch, kteří pocítili žízeň, vybrali Lipton Ice, což už na náhodu nevypadalo.

[editovat] Reklama dnes

Podprahová reklama je sice ve většině vyspělých států zákonem zakázána, přesto je velmi těžké specifikovat, co je běžný reklamní průmysl a co už manipulátorský podprahový signál. Tzv. Skrytá reklama nepůsobí jen z reklamních spotů. Pořady, ve kterém se vyskytuje, se vytváří jako publicistika, zpravodajství nebo film:

Je obvyklé, že tvůrci nějakého filmu se dohodnou s konkrétním výrobcem nějakého produktu, že ve filmu budou používány právě jeho výrobky (značka) a žádné jiné.

Moderátoři sledovaných pořadů mohou nenápadně ukazovat např. etiketu minerální vody.

V reklamě se používají nejrůznější stimuly, které v našem podvědomí (nevědomí) vyvolají určitý (popřípadě s něčím spojený) druh emocí. Skvělým příkladem jsou barvy:

Bílá-symbol čistoty (neposkvrněnosti, panenství). Najdeme ji v drtivé většině reklam na prací prášky.

Červená-agresivita, vzrušení, láska, silné emoce. Je hojně využívána při prezentaci výrobků určených vyšším příjmovým vrtsvám. Například automobily a ne zřídka i luxusní a značkové oblečení.

Černá-vážnost, majestátnost, úroveň. Má v reklamním průmyslu s červenou mnoho společného a také je spojována s výrobky pro vyšší třídy.

Modrá-klid, rovnováha, pohoda. Modrá je v našem světě všeobecně hojně užívána, ale v reklamě je nejčastěji, když má výrobek něco společného s rodinným zázemím.

Zelená-vitalita, příroda, zdraví. Veškeré cereálie a vše, co je spojeno se zdravou životosprávou má ve spotu zelenou často jako pozadí (alespoň trávu v parku nebo na zahradě).

Ale podprahovou reklamu obstarávají i plakáty a billboardy, o kterých si myslíme, že vše vnímáme vědomě, ale častěji je tomu naopak.

Když procházíme městem a podvědomě (zvláště ženy, které to mají geneticky dané) kontrolujeme vše kolem sebe a koutkem oka zahlédneme reklamu na živočišný tuk a ač nás v nejmenším nezajímá, pokud na tuk narazíme v obchodě, zastavíme se a váháme.

Když řídíme automobil po dálnici a na jejím okraji zahlédneme reklamu na pivo nebo limonádu, aniž si uvědomíme, že jsme tapetu viděli, a následně dostaneme žízeň nebo si v menu vybereme značku, kterou normálně nepijeme, abychom si ji vyzkoušeli.

Když při nástupu do autobusu, či tramvaje zahlédneme na vozidle tvář politika a celou cestu pak přemýšlíme o volební straně.

Marketingoví specialisté ve snaze upoutat pozornost pracují se všemi smysly. Dokonce i vůně a pachy nás ovlivňují a působí na limbický systém (část mozku, kterou nemáme pod přímou kontrolou), který potom ovlivňuje lidské pocity a následně chování. A tak existuje i vůňový marketing.