Sekvojovec obrovský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Sekvojovec obrovský | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Sekvojovec obrovský – generál Grant |
||||||||||||||||
| Taxonomické zařazení | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||||
| Sequoiadendron giganteum (Lindl.) J. Buchholz, 1939 |
Sekvojovec obrovský, zvaný též mamutí strom, je nejmohutnější strom na Zemi.
Obsah |
[editovat] Původ
Sekvojovec obrovský patří do kdysi bohatě zastoupené skupiny jehličnanů, které prodělaly svůj rozkvět ve druhohorách, v období křídy.
Nebereme–li v potaz indiány, zůstal tento strom jako botanický druh lidem neznámý až do roku 1841, kdy cestovatel John Bidwell náhodou narazil na porost Calaveras. Jeho zprávám nechtěl zprvu nikdo věřit, ale již roku 1853 se jeho semena vyvážela do Evropy a východních států USA. Vzácnost sekvojovce byla brzy rozpoznána, a tak byl tento druh chráněn před těžbou a v místech jeho výskytu byly vyhlášeny přírodní parky.
V Británii se pro něj používalo jméno Wellingtonia podle vévody Wellingtona, který zemřel krátce předtím, než první semena sekvojovce přišla do Evropy.
[editovat] Vzhled
Sekvojovec obrovský je velkolepý strom impozantních rozměrů. Po celý rok zelený, až 80 m vysoký jehličnan s kuželovitou korunou a poměrně hustým zavětvením. Kmen je u báze ztlustlý, potom se však postupně zužuje. Větve starších stromů se nacházejí výše nad zemí. V mládí vyrůstají z kmene přeslenitě, ve stáří pak nepravidelně.
Borka je nápadně měkká a tlustá (až 50 cm), u starých stromů je hluboce zbrázděná a popraskaná. Vyskytuje se v různých barevných odstínech mezi ryšavou a špinavě tmavohnědou.
Jehlice jsou uspořádány spirálovitě nebo ve 3 podélných řadách. Jejich délka je 5–10 cm. Jsou dlouhé, kopinaté nebo šupinovité, dlouze zašpičatělé, svrchu ploché, vespod podélně brázdité. Jejich barva je tmavozelená nebo modravě zelená.
Šišky mají charakteristickou stavbu. Dorůstají velikosti až 8 cm, jsou vejčitě kulovité a mají zdřevnatělé plodní šupiny. Za každou šupinou se vytváří 5 semen se 2 tenkými křídly.
[editovat] Rozšíření
Sekvojovec obrovský se dnes v přírodě vyskytuje pouze ve výškách mezi 1500 až 2500 m nad mořem, a to na západních svazích Sierry Nevady v Kalifornii, v Evropě však byl již dříve hojně vysazován jako okrasná dřevina v parcích.
[editovat] Zajímavosti
Sekvojovce obrovské dosahují biblického věku, i když nepatří k nejstarším stromům (nejstarší strom je borovice osinatá, která se dožívá až 4700 let). Přesto věk 2000–3000 let znamená věk vskutku pozoruhodný. Zástupci tohoto druhu dosahují výšky kolem 100 m. Staré stromy mají zpravidla dutý a vyhnilý střed kmene, takže domorodí indiáni v něm nalézali úkryt před zvěří i nepohodou.
Nejstarší stromy nemusí být zároveň největší. Téměř všechny zralé sekvojovce vypadají, jako by jim odumřel vrchol. O příčinách tohoto jevu panují dohady, ale předpokládá se, že to buď souvisí s obřími rozměry stromu jako následek poškození bleskem nebo kvůli ztížené možnosti stromu čerpat dostatek vody s živinami do velké výšky. Kdyby sekvojovce nebyly zbaveny špičky, byly by asi zároveň nejvyššími i nejobjemnějšími stromy na světě. Tento titul však patří jejich štíhlejším příbuzným, sekvojím vždyzeleným.
Sekvojovci obrovskému patří prvenství jako nejmohutnějšímu živému organismu na naší planetě. Uvedený primát náleží exempláři s názvem Generál Sherman, který je vysoký 83 m a obvod jeho kmene měří 24 m. Tento gigant, obsahující dnes podle odhadu kolem 1 400 m³ dřeva, vznikl před několika tisíci lety ze semene velkého jako špendlíková hlavička a dnes váží kolem 2 145 tun. Nejvážnějším konkurentem Generála Shermana je pravděpodobně zase sekvojovec pojmenovaný Generál Grant.(Oficiálně nejvyšším stromem světa je nyní sekvoj pojmenovaná Stratosphere Giant, která měří 112,6 metru a nachází se v sousedním Humboldtově státním parku. Zdroj ČTK 8.9.2006).
[editovat] Literatura
- Banyard, P. J.: Přírodní divy světa, Albatros, Praha 1982
- Kremer, B. P.: Průvodce přírodou – Stromy, Knižní klub a Ikar, Praha 1995
- Větvička, V., Matoušová, V.: Stromy a keře, Aventinum, Praha 2000
