Tragédie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tragédie (z řec. tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel, óidé – zpěv) je forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě.

Vznik i rozvoj tragédie do své plné šíře se uskutečnil v antickém Řecku a Římě. Nejcennějším pramenem pro seznámení se s teoretickými poznatky a vývojovým přehledem tragédie je Aristotelova Poetika.

Struktura tragédie podle Aristotela:

expozice
kolize
krize
peripetie
katastrofa

[editovat] Vývoj tragédie

Stejně jako drama obecně vznikla tragédie dramatizací sborových písní přednášených v Řecku při oslavách boha Dionýsa. Místo herců původně vystupoval sbor (chór), písně popřípadě přednášeli satyrové oblečení do kozlí kůže.

Raní a klasičtí tragikové (5.–4. stol. př. n. l.)
- Thespis (vyčlenil prvního herce ze sboru)
- Frýnichos
- Choirilos
- Aischylos (vyčlenil druhého herce ze sboru)
- Sofoklés (vyčlenil třetího herce ze sboru)
- Eurípidés
Poklasičtí a helénističtí tragikové (po 4. stol. př. n. l.)
Římští tragikové
- Lucius Livius Andronicus (latinské překlady řeckých autorů)
- Gnaeus Naevius
- Quintus Ennius
- Marcus Pacuvius
- Lucius Accius
- Gaius Iulius Caesar (okrajově)
- Octavianus Augustus (okrajově)
- Publius Ovidius Naso (okrajově)
- Lucius Annaeus Seneca

V moderním evropském dramatu inspirovala tragédie tvorbu tzv. osudového drama (např. Schiller) a klasicistní drama všeobecně (např. francouzská tvorba v 17. a 18. stol. – Jean Racine, Voltaire, Pierre Corneille). V českém umění se tragédie stala inspiračním zdrojem až mnohem později, zvláště u Vrchlického. Tragédie plnila funkci katarze - očistná funkce. Divák prožil při dramatu výjimečnou situaci a mohl neškodně vybít své vášně a pocity. Tím se divadlo stalo důležitou součástí života. Stalo se veřejnou záležitostí, a mělo společenskou podporu.

[editovat] Přenesený význam slova tragédie

Mimo literární vědu termín tragédie označuje především různé neblahé až katastrofické události, pohromy. Původní význam slova, tedy označení literárního žánru, není již v porovnání s přeneseným významem tolik známý.