Starověký Egypt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rachefova pyramida (čtvrtá dynastie) a Velká sfinga (cca. 2500 př. n. l. nebo možná dříve)

Civilizace starověkého Egypta byla dlouhověká civilizace v severo-východní Africe. Byla soustředěna podél středního až dolního toku řeky Nilu. Svého nějvětšího rozsahu dosáhla během druhého tisíciletí př. n. l., toto období je označováno jako období Nové říše. Rozprostírala se od delty Nilu na severu, na jih až po Jebel Barkal u čtvrtého nilského kataraktu. V různých obdobích zahrnoval starověký Egypt oblasti jižního Levantu, Východní poušť a pobřeží Rudého moře, Sinajský poloostrov a Zápodní poušť (několik oáz).

Starověký Egypt se rozvíjel nejméně tři a půl tisíciletí. Vše začalo počátečním sjednocením států v údolí Nilu okolo roku 3150 př. n. l. a skončilo v roce 31 př. n. l. když si raná Římská říše podrobila a zabrala Ptolemaiovský Egypt jako stát. Nicméně toto nebylo první období cizí nadvlády. Římské období bylo svědkem postupné přeměny v politickém a náboženském životě v údolí Nilu, značící ukončení nezávislosti civilizačního vývoje.

Civilizace starověkého Egypta byla založena na jemně vyvážené kontrole přírodních a lidských zdrojů, charakterizované v první řadě řízeným zavlažováním úrodného údolí Nilu, využitím minerálů údolí a okolních puštních oblastí, raným rozvojem nezávislého systému písma a literatury, organizací společných úkolů, obchodem s okolními státy v severovýhodní Africe a východním Středozemí a konečně vojenskými výpravami, které ukazovaly říšskou nadvládu a územní převahu sousedním kulturám. Tyto aktivity podporovaly a organizovaly sociálně politické a ekonomické elity, které dosáhly společenské shody pomocí vypracovaného systému polytheistické náboženské víry pod osobou (polo)božského vládce (obvykle muže, nástupce z vládnoucí dynastie).